Když se Elara vykoupala a smyla ze sebe všechnu špínu, opatrně vylezla z kádě. Postavila se na kamennou zem a rozpačitě sklonila hlavu.
Z mokrých vlasů jí stékala voda na podlahu a lehce se třásla.

Studený vzduch pohladil její mokré tělo tak, že se roztřásla ještě více. Po těle ji naskočila husí kůže a bradavky ztvrdly na kámen.

Ale když se na něj odvážila pohlédnout, polilo ji horko od hlavy až k patě a cítila, jak rudne.

Seděl totiž nehnutě na svém trůnu a prohlížel si jí spalujícím pohledem.

Azael se zhluboka nadechl a vdechl její vůni. Doufal, že pach, který se mu vrýval až hluboko do nozder poleví, ale bylo to snad ještě horší. Voněla mu nyní tak, že se neubránil zasténání.

„Jsi krásná.“ Řekl spíše jako konstatování a přejel pohledem celé její tělo.

Ona byla první žena…první lidská žena, po které zatoužil jinak než jako po své večeři. A byla první, kterou viděl nahou tak, jako nyní.

A ten pohled se mu líbil víc, než by si chtěl přiznat.

„Tvá kůže…“ řekl, a vstal ze svého trůnu, „co je to?“ Vydechl, když přešel až k ní a téměř fascinovaně se dotkl husí kůže na její ruce.

„To…husí kůže, pane,“ Zašeptala Elara, aniž by k němu vzhlédla, „To lidé mívají, když je jim zima.“

„Husí kůže?“ Zašeptal udiveně, „To jsem ještě neviděl…a tohle…“ vztáhl ruku k jejímu prsu a dotkl se její vztyčené bradavky, „tohle taky ne…ale líbí se mi to.“

Azael se dotkl jejího prsu a lehce přejel prstem po hrotu bradavky. Druhou rukou sevřel její prs ve své dlani a zprudka vydechl.

Ta dívka pro něj byla čím dál větší záhadou.

Ohromeně si porozhlížel celé její tělo, od vlasů, až po prsty na nohou. Kroužil kolem ní jako hladový vlk a dotýkal se její kůže.

Byla tak teplá, a i když ji byla zima, cítil, jak z ní sálá horko.
A byla měkká…hebká na dotek, což ho naprosto uchvátilo.

Dotkl se jejího kulatého zadečku a jemně ho stiskl. I to pro něj bylo nové, a vzrušující. Naprosto neodolatelné.

Jeho tělo, a všechny jeho podstaty se nyní dožadovaly pozornosti více, jak kdy jindy.

Vlk se chtěl pářit. Upír se z ní chtěl krmit a démon si ji přivlastnit.
Ale nejvíce se nyní poprvé za jeho předlouhý život, ozývala jeho lidská stránka. Toužil po ní tak, jako po žádné jiné ženě.

Ještě nikdy se nemiloval s žádnou lidskou ženou. Nikdy. Ne, že by snad nikdy neobcoval se ženou, ale tohle bylo jiné.

Žen v jeho posteli bylo za jeho předlouhý život tolik, že sám by je nikdy nespočítal. Ovšem většinou to byli ženy z řad upírů, nebo démonů.
Někdy také ve své vlčí podobě podlehl v době páření svému pudu, a vzal si svou obětinu, aby si ulevil. Ale nikdy…nikdy se nemiloval s lidskou dívkou ve své lidské podobě.

A právě proto se mu ona zdála tak neodolatelná.
Žádná z jeho milenek nikdy tak nevoněla. Všechny byli studené jako led a naprosto bez citu. Necítily chlad ani teplo, a tedy ani jejich tělo nereagovalo na jeho podněty.
A žádná z nic nebyla také tak měkká, hebká a poddajná. Tak…aby měl pocit, že se ji musí dotknout, aby nepřišel o rozum.

A jak se zdálo…tohle bylo poprvé v jeho životě, kdy po této dívce zatoužily všechny jeho podstaty…
I ta lidská, která byla do této doby spící.