„Kdo je to?“ vydechla Elara a její malé prsty zatahaly matku za rukáv.
Zadívala se na kamennou sochu před sebou s fascinací, kterou dítě ještě neumí skrýt.

Aveline Thorneová si unaveně povzdechla a posadila se na plochý kámen u cesty.
Pohladila rozcuchané, zrzavé vlásky své dcery a potlačila slzy, které se jí draly do očí.
Věděla, že jí nezbývá mnoho času.
A proto se stůj, co stůj snažila dostat právě sem… do Laveronu.
Do místa, kde bohové scházeli už dlouhá tisíciletí.

Elara se přitiskla k jejímu boku a zvedla hlavu k obrovské soše.
„Mami… kdo to je?“ zopakovala tiše.

Aveline se zadívala vzhůru.
Na kamennou tvář muže, který působil živěji než mnozí lidé, které kdy potkala.

„Tady,“ začala chraplavě, „se jeho bratři a sestra schází po dlouhé věky…
Bohové hromu, ohně, vody, mrazu a lásky…
Všichni sestoupili mezi lidi, když byl jejich bratr proklet.“

 „Proklet?“ Zamrkala Elara a zabodla svá bleděmodrá očka do jeho tváře.

 „Ano. On…“ její hlas se na okamžik zlomil, „…byl jejich nejmocnější bratr.
Pán pekel. Vládce podsvětí, temnoty a ohně.“

Elara se přisunula blíž k soše, jako by ji k němu něco táhlo.
Jako by ji ten kamenný muž volal.

„Jeho jméno je Kael Varath,“ pokračovala Evelin tiše, „Samotný Satan. A už tisíce let čeká na své vysvobození.“

Vítr se zvedl a přejel Elaře po tváři.
Dívka ani nemrkla… jen dál hleděla do kamenných očí, které se zdály až příliš živé.

„Říká se,“ dodala Aveline, „že ačkoliv je z kamene, jeho mysl a smysly jsou živé.
Slyší všechno. Cítí všechno. A právě proto je jeho kletba ta nejkrutější ze všech kleteb na zemi.“

 „A kdo ho vysvobodí?“ Pípla Elara smutně.

 „Jen jedna jediná dívka…“ pohladila svou dceru po tváři, „Jen čistá panna, která pocítí k němu touhu tak velkou, že se nedokáže ovládnout…a usedne na jeho kamenný falus.“

***

Falus…penis, odborný termín pro mužský pohlavní orgán, používaný hlavně v mytologii a symbolice.