Avery vyděšeně zamžourala do tmy. Nikdy neslyšela tak děsivý a strašidelný zvuk, ale něco jako kdyby jí říkalo, že strach mít nemusí.

„Co to kruci je?“ Vykřikl Rafe vyděšeně, a v panice přitiskl nůž k Averyinu krku tak prudce, až ucítila chlad ostří na kůži.
„Předhodíme mu tebe, krasotinko,“ vydechl, ale hlas se mu třásl stejně jako ruka, která ji držela.

Avery zalapala po dechu, snažila se odtáhnout hlavu, ale Rafe ji sevřel pevněji a pomalu s ní začal couvat, jako by doufal, že když ji postaví mezi sebe a to, co se blížilo, bude mít alespoň malou šanci na přežití.

„Ne… nechte mě být!“ vykřikla z posledních sil.

A pak se to stalo…

Větve stromů se najednou prudce zatřásly, jako by je něco obrovského rozhrnulo stranou. Tma mezi kmeny se rozestoupila a z hlubin lesa vystoupilo něco, co oba muže naprosto ochromilo.
Nebyl to člověk, ale nebylo to ani zvíře. Jeho temná a vysoká silueta se pohybovala s tichou jistotou predátora, a rudé oči se v šeru rozsvítily jako dva žhavé uhlíky.

Vyzařovala z něj čistá zuřivost, která se rodila z jediného faktu… že někdo sáhl na jeho ženu.

Avery měla rázem pocit, že se ji snad zastavilo srdce. Vypadal děsivě a nebezpečně, ale když se objevil mezi stromy a vstoupil na palouk, poznala ho.
Poznala tu podivnou bytost, kterou potkala na chodbě hradu.

„Pa…pane…prosím…“ blekotali oba muži a začali couvat, „my nechtěli…to…to měla být jen hra.“

„Tak hra říkáte…?!“ Zahromoval Kaelthar hlubokým hlasem a zastavil se kousek od nich, „Tak si tedy zahrajeme!“

V tu chvíli Rafe odmrštil Avery stranou a oba muži se dali na zběsilý útěk. Ale Kaelthar byl u nich dřív, než stihli udělat druhý krok.

„Prosím…slitování…“ vykřikl jeden z nich, když ho Temný lord chytil pod krkem a pak zvedl do vzduchu tak snadno, jako kdyby nic nevážil.

„Dotkl ses jí! A to stačí!“ Procedil skrz zuby a pak mu jedním trhnutím zlomil vaz.

Ještě, než mrtvé tělo dopadlo na zem, se Kaelthar instinktivně otočil k druhému muži. Ten se zatím pokoušel utéct, ale dohnal ho během jediné vteřiny. Chytil ho za límec a přitáhl zpět tak prudce, že muž vyjekl jako zraněné zvíře.

Rafe se zhroutil na kolena, „Pane… prosím… slitování… já… já jsem nechtěl…já…“ blekotal, ale slova se mu vzpříčila v hrdle strachy.

„Chtěl jsi ji znesvětit!“ Vyplivl rozzuřeně a jeho rudé oči zaplanuly, „Dotkl ses jí, a to ti nikdy neodpustím!“ Rafe zavrtěl hlavou, ale Kaelthar už nečekal na odpověď. Jeho ruka se prudce sevřela na mužově krku a ten se mu sesunul mrtev k nohám.

Les rázem ztichl a Avery, přikrčená u stromu, se najednou ani nedokázala hnout. Cítila se slabá, vyčerpaná, strach jí ochromil celé tělo. Teprve teď jí došlo, co všechno se mohlo stát… a naplno si uvědomila, že kdyby se tu ten muž…ta bytost neobjevila, byla by už mrtvá.
Slzy jí stékaly po tváři a srdce jí bušilo tak divoce, že si ani neuvědomila, že nad ní někdo stojí.

Temný stín zastínil oblohu nad její hlavou a když vzhlédla, dívala se přímo do dvou rudě žhnoucích očí.

„Jsi v bezpečí,“ pronesl tichým, hlubokým hlasem.

A Avery, otřesená a zcela bez sil…vyskočila na nohy a instinktivně se mu s tichým a zlomeným vzlykem, zhroutila do náruče.