Když se Kaelthar snášel k hradním zdem, všiml si, že na nádvoří stojí Nymera s Maelorem. Oba byli nervózní a sledovali oblohu, jako by čekali, kdy se objeví. Bylo mu jasné, že vyhlížejí jeho návrat. Ale také bylo jasné, že rozhodně nečekají, že Avery bude v jeho náručí... celá rozzářená a nadšená z toho, že letí.

Když přistál na nádvoří a Avery znovu radostí vypískla, Nymera s Maelorem zůstali stát s otevřenou pusou a očima dokořán.

„To bylo úžasné," vydechla Avery nadšeně, pořád se držíc Kaelthara kolem krku.
A nepustila se ho, ani když se postavil, a Nymera s Maelorem zadýchaně doběhli až k nim.

„Pa...pane...co...to..." Vyhrkl Maelor udiveně s očima dokořán.

„Obávám se...že tato mladá dáma porušila zákaz Temného lorda," řekl Kaelthar, a s důrazem na každé slovo, se podíval na Nymeru s Maelorem, „Myslím...že by ji tedy měl Lord Kaelthar náležitě potrestat."

„Jak...jak to myslíte pane?" Vykoktal Maelor a nechápavě přejel pohledem svého pána, i dívku v jeho náručí.

„Jak to říkám, Maelore...porušila zákaz...a kdybych nepřišel..." Řekl pomalu, a povytáhl na svého sluhu obočí, s nadějí, že pochopí.
I když jak sám dost dobře znal Maelora...nepochopil.

„Ach...tak...ale pane..."

„Maelore, mlč!" Zašeptala Nymera a šťouchla ho loktem, „Než ti něco dojde, je po žních!"
Pak se usmála na Avery tak sladce, že i Kaelthar v duchu protočil oči v sloup.
Měl oba dva rád, a bylo mu jasné, že Nymera hned pochopila, o co mu jde, ale také znal její přílišnou horlivost, se kterou byla nenápadná asi jako koza v kapli.

„Hlavně že jsi v pořádku, děvče," usmála se rádoby nenuceně, „Ještě že tě tady..." kývla hlavou k Temnému lordovi, „...tady...ehm...lord Kae...lord Kaelor našel, že ano...Maelore?" Šťouchla svého manžela do žeber.

„Kdo?" Vyhrkl Maelor nechápavě, „To je přeci..."

Nymera ho šťouchla tak prudce, až sebou zakymácel. „Lord Kaelor, že ano, Maelore," zopakovala pomalu a významně, jako by mluvila k dítěti. „Slouží Temnému lordovi. Pamatuješ?"

„Ale já myslel, že..." Zamrkal majordomus, ale než stačil dopovědět, Nymera se k němu překlonila.

„Maelore," zašeptala mu do ucha, „jestli ještě jednou otevřeš pusu, přísahám, že tě pošlu spát do stáje."

Avery se na oba podívala zmateně. „Vy se chováte nějak... divně," řekla tiše.

„Ale kdepak, děvče. Vůbec ne. Jen jsme... překvapení." Vyhrkla honem chůva a významně se zadívala na svého pána, „A ...a šťastni..."

„A z čeho to?" Vydechla Avery a podívala se na oba tak, jako kdyby pochybovala o tom, že jim ještě slouží rozum.

„No že náš pán..." vykřikl majordomus šťastný z toho, že vidí Kaelthara s Avery v náručí, ale varovný pohled jeho ženy ho zarazil, „...te...tedy chci říct..."

„Můj muž chce říct," Skočila mu do řeči tak rychle, až se lekl, „že náš pán odjel," vyhrkla, „Proto tady taky čekáme, že jo, Maelore?" dodala honem.

„Ano! Ano, odjel!" Přikývl horečně, i když stále vůbec nic nechápal.

„Odjel?" zopakovala tiše Avery, „A kam? Takže zase asi nemá zájem mě vidět..."

„Ale kdepak, děvče...musel odjet. Na severu panství je... ehm... potíž." Mávla rukou, jako by to byla běžná věc. „Vzbouřenci...nebo loupežníci. Nebo... něco takového. Musí to potlačit."

Avery se na oba dívala pořád stejně zmateně. „A... a kdy se vrátí?"

Chůva se s nadějí podívala na Kaelthara... a v jejím pohledu bylo jasné, že se modlí, aby to zachránil on.

„Brzy," řekl prostě, „A do té doby budeš pod mou ochranou. Což znamená..." varovně povytáhl obočí, „že mě budeš poslouchat na slovo. Jsem za tebe zodpovědný."

Nymera si tiše oddechla a Maelor se zatvářil, že tomu rozumí.

Pak se zadívala Kaeltharovi do očí, a v jejím pohledu bylo všechno... pochopení i naděje.
A ten tichý, nenápadný plán, který se jí už pomalu začal rodit v hlavě.

Je to ona, ta jediná, pomyslela si, a v duchu už plánovala další krok, Musíme je udržet u sebe. Musíme jim pomoct. Kletba se může zlomit.