Když dorazili ke srubu a Leif se konečně zastavil, Astrid už seskakovala z lyží s výrazem ženy, která je dvě vteřiny od výbuchu.

„Tak... já fakt musím," oznámila tónem, který nepřipouštěl diskusi.

Leif jen přikývl a zavedl ji vpravo od srubu, kde ještě ve spěchu ušlapal prostor, kam budou chodit na záchod.
Zde to nebylo jako u nich na panství, tam měli vísernici, která poskytovala alespoň nějaké soukromí...ale tady se chodilo ven. Nikdy ovšem nesměl nikdo jít sám...to byl nepsaný zákon hor. Vlci i medvědi čekali na každou příležitost.

Postavil se zády k ní a snažil se tvářit, že je to naprosto běžná situace. Jenže nebyla. Vůbec.

Sněhem se neslo jen její funění a brblání, zatímco on se snažil nedýchat, nemyslet a neexistovat.

Za ním to zašustilo. Pak znovu. A znovu.

„Co to tam... proč se u všech bohů svlékáš?" vyhrkl, aniž se otočil.

Astrid mu podala plášť přes rameno. Automaticky ho chytil, jako by mu někdo podával zbraň v bitvě.

„Protože ženy to nemají tak jednoduché jako muži," zavrčela. „Ty jen rozvážeš tkanici u kalhot a hotovo. My máme vrstvy, Leife. Vrstvy."

Další kus oblečení mu přistál v náručí.

Leif stál nehnutě, tváře měl rudé až k uším a oči upřené do tmy před sebou. Byl připravený bránit ji před vlky, medvědy, i vlastní představivostí.
Dokonce mu přišlo, že se snad stydí víc než ona.

Za ním Astrid zatím brblala dál, jako by právě nečelila mrazivé horské noci, ale jen nepochopitelně stydlivému muži, který se tváří, že se chystá na popravu, ne na hlídku.

≈≈≈

O něco později už byl Leif v plné práci. Zavedl Astrid do srubu, zapálil uvnitř ohniště, a pak ještě založil oheň venku.
Astrid se totiž rozhodla, že dnes se vykoupe ve srubu v kádi...že je promrzlá na kost, a nebude běhat nahá z potní chýše sem a tam.
Připravil tedy dřevěnou káď ve srubu a naplnil dva kotlíky sněhem, aby se voda ohřála rychleji. A to celé udělal několikrát, aby bylo vody dostatek.

To by ale nebyl zas až takový problém...

Problém byl to, že od chvíle, kdy mu to oznámila, mu ještě nepřestalo bušit srdce.
Představa, že ji uvidí nahou, mu naháněla červeň do tváří, a snad se styděl víc než ona sama...

Což ale vlastně nedokázal pochopit.
 Muži, ženy i děti, se úplně běžně scházeli společně v potní chýši, a nikdo se nad tím nikdy nepozastavil.
Nahota pro něj neznamenala nic. Nikdy se za své tělo nestyděl, a vlastně si ani neuvědomoval, že by ho nějaká žena vyvedla z míry svou nahotou, jako ona.

Nahé ženské tělo bylo pro něj zcela normální a běžné. Však taky byl dospělý, zdraví muž, který dokonce pravidelně navštěvuje ženu, se kterou spí.

Ještě nyní si pamatoval, jak ho právě Jarl Eirik, když mu bylo asi třináct let, vzal do vesnice za ženami. Tehdy mu řekl, že správný muž si najde jednu, se kterou spí, protože muž potřebuje úlevu od přebytku svého semena. A už tenkrát, ho vzal za Svalou.
Také mu řekl, že až se ožení, tyto ženy už nebude potřebovat, a jsou mu zapovězeny.

Tak proč se nyní třese jako chlapec, který poprvé v životě uvidí nahé ženské tělo?

***

Nahota a koupání v jutských – severských krajích vs. křesťanská Evropa

V jutských a obecně severských krajích raného středověku se na nahotu pohlíželo prakticky, ne morálně.
Potní chýše (sauny) byly běžnou součástí života a používali je muži i ženy společně, často i s dětmi.
Nahota zde nebyla spojována se studem ani hříchem, ale s očistou, zdravím a rituálem. Lidé žili v těsném prostoru, sdíleli práci i hygienu, a proto byla nahota vnímána jako přirozená součást každodennosti.

Naopak v Anglii, Skotsku a většině křesťanské Evropy té doby byla nahota silně ovlivněna církevní morálkou.
Církev prosazovala cudnost, oddělené koupání a zakrývání těla, zejména u žen. Smíšené koupání bylo považováno za nevhodné a nahota byla spojována s hříchem, pokušením a morálním úpadkem.
Zatímco seveřané vnímali tělo jako přirozené a funkční, křesťanská Evropa jej často chápala jako zdroj nebezpečí a pokušení.

Tento kulturní rozdíl vysvětluje, proč Astrid nemá problém s koupáním v kádi ani s Leifovou přítomností, zatímco v západní Evropě by byla podobná situace považována za nepřijatelnou.