Slunce už dávno zapadlo za obzor, když se Astrid s Leifem konečně vrátili na Haldrenfjord.
V hlavní síni už všichni seděli u dlouhého stolu, a Brynhild právě pokládala na stůl poslední mísu, když se dveře otevřely.

Všichni zvedli hlavy.

Astrid i Leif stáli ve dveřích, oba unavení, oba zarudlí zimou... a oba s výrazem, který se snažil říkat: „Nic se nestalo."

Nikdo jim to ale nevěřil.

„Jsme doma," zabručel Leif.

„Dlouhá cesta," přidala Astrid.

A dřív, než kdokoli stihl otevřít pusu, oba zmizeli po schodech nahoru.

„Musíme se vykoupat a převléct!" zavolala Astrid přes rameno.

Když dveře jejich pokojů zaklaply, v síni to okamžitě ožilo.

Ragnar se opřel lokty o stůl, a oči mu zajiskřily jako klukovi, který ví, že se schyluje k něčemu zajímavému.

„Tak co myslíte?" protáhl se spokojeně. „Ustál to, nebo podlehl svodům krásné ženy?"

Ingrid se na něj okamžitě otočila a varovně zvedla bradu.

„Ragnare... co tím chceš říct?"
Ragnar ztuhl. Poznal ten tón. Tón, který znamenal, že je zle.

„Já... já jen..." začal couvat, „Myslel jsem... že žádný muž se neubrání, když ho žena svádí. To je... příroda. Instinkt. Víš..."

Ingrid zvedla obočí ještě výš a Ragnar polkl.

„Samozřejmě... samozřejmě jsem myslel... že já bych se neubránil tobě, drahá," dodal rychle.
„To doufám." Založila si Ingrid ruce na prsou.

Ragnar se okamžitě narovnal a zatvářil se jako vzorný manžel.

Eldar si mezitím klidně nalil medovinu.
„Leif je pevný jako skála," řekl pomalu.
„Já říkám, že se udržel. Pro něj je přísaha a čest zákonem."

Ragnar se uchechtl.
„Každý muž podlehne, když ho žena pozve do svého lože."

Ingrid ho praštila do ramene.

„Ragnare!"

„Co? Jen říkám pravdu."

Eldar se usmál do vousů.
„Možná. Ale Leif... ten by raději zemřel, než porušil přísahu."

„A právě proto," vložila se do toho Brynhild, „je nejvyšší čas, aby mu někdo ukázal, že přísaha není všechno. Astrid je žena," pokračovala tiše,
„A ženy mají na muže větší vliv, než si sami připouštějí. Když muž miluje... nikdy jí neodolá."

Ragnar se spokojeně usmál.
„Vidíte? Říkal jsem to."

Ingrid protočila oči.
„Ty jsi říkal něco úplně jiného."

„To je jedno," mávl rukou Ragnar. „Pointa je stejná."

Eldar si odkašlal.
„Já říkám, že Leif nepodlehne. Je tvrdohlavý jako horský býk."

„A já říkám, že podlehne," usmála se Brynhild. „Astrid je ještě tvrdohlavější."

„Já říkám, že panenství naší dědičky už mu dávno patří." Rozchechtal se Ragnar.

„Ragnare!" Šťouchla ho znovu Ingrid.

„Co? Podívej se na ně! Vrátili se rudí jak jablka a ani se neodvážili sednout si k večeři. To něco znamená."

Eldar se zamyslel.
„Možná... možná ne. Ale jedno je jisté..., musíme udělat všechno proto, aby Leif nakonec stál po jejím boku."

Brynhild přikývla a Ragnar zvedl číši.
„Na tvrdohlavost!"

Ingrid pozvedla číši také.
„A na lásku, která si vždycky najde cestu."

Eldar se usmál.
„A na to, že zítra se ukáže, kdo z nich je silnější."