Völva vstoupila do síně pomalu a jistě.
Byla stará… kolem šedesáti zim. Měla dlouhé, šedé vlasy spletené do tenkých copů, ve kterých se leskly kostěné korálky a malé kovové kroužky.
Její tvář byla vrásčitá, s bledýma očima, které působily tak, že měl každý pocit, jako kdyby se dívala skrze něj, až na dno jeho duše.

Na sobě měla dlouhý tmavý plášť, posetý runami vyšitými černou nití. Na ramenou jí visely bronzové brože, na pásu malé váčky s bylinami, kostmi a runovými kameny. V ruce držela seidstafr… pokroucenou hůl z tvrdého dřeva, zakončenou kovem a kostí.

„Bohové ji postavili do tvé cesty, jarle.“ Řekla völva a pomalu pozvedla hůl, „A kdo by ji odmítl…odmítl by i jejich vůli.“

Muži okamžitě zašuměli. Většina z nich se dotkla svého amuletu, Mjölniru – Thorova kladiva, a sklopili oči, jako kdyby se báli pohlédnout bohům do tváře.

Nikdo se neodvážil promluvit, a nikdo se jí nedíval do očí, jen jarl. Jarl byl jediný, který z ní neměl strach a nebál se pohledu ženy, která mluvila s bohy.

„Její krev se má spojit s tvou, jarle,“ Pokračovala völva, „Patří do tvého lože.“ Udeřila holí o zem a zadívala se náčelníkovi do očí.

Ragnvaldův výraz se ale nezměnil… jen jeho oči potemněly, a kdo ho neznal tak dobře jako Eirik, nepoznal, že právě tohle vůbec nečekal.

Ragnvald stál nehybně, jako by se ho völvina slova ani netýkala, ale Eirik viděl pravdu. Viděl, jak se jarlův dech na okamžik zadrhl, a jak se mu napnuly svaly. Tohle nebylo v plánu… bohové zasáhli tam, kde to Ragnvald nečekal.

„Připravte ji.“ Völva kývla na ženy stojící u dveří, „Do badstofy…ať je čistá, než si jarl vezme její panenství.“

Ženy beze slova přikývly a odvedly Lyru pryč…do koupací síně, aby ji pro náčelníka připravily.

„A ty,“ řekla völva, když ženy zmizely za závěsem, „půjdeš také, jarle. Nemůžeš ji přijmout, dokud nesmyješ tíhu dnešního dne. Tvá krev musí být klidná, tvá mysl čistá, a tvá vůle připravená.“

Völva sklopila hůl, jako by tím uzavírala rozsudek.

„Badstofa je připravená,“ pronesla tiše, ale její hlas se nesl celou síní. „Až se očistíš, jarle… a až se očistí ona… pak teprve bude noc patřit vám oběma.“

Ragnvald neodpověděl, jen pomalu přikývl… jako muž, který přijímá osud, ne rozhodnutí. Muži kolem ustoupili, aby mu udělali cestu, ale nikdo se neodvážil promluvit, ani mu pohlédnout mu do očí.

Když vykročil ze síně, jeho krok ale nebyl tak klidný, jak se snažil před muži předstírat… uvnitř něj se to bouřilo a vřelo. Nesnášel, když mu někdo určoval cestu.

Celý život si ji určoval sám. Celý život rozhodoval a vedl své muže, kteří by za něj zemřeli. Ženy by mu daly syny, kdyby si to přál, ale teď…teď mu bohové poslali ženu, kterou má přijmout, aniž by se ho kdokoli ptal.
A to ho rozčilovalo víc než cokoliv.

Líbila se mu…to si přiznal už dávno. Bylo v ní něco, co ho dráždilo a po čem toužil víc než by si chtěl přiznat.
Ale tohle nebylo o tom, že se mu líbí…tohle bylo o tom, že nemá na výběr. 

***

Baðstofa Tradiční severská koupací síň nebo potní místnost. Vikingové ji používali k očistě těla i ducha. Byla to kombinace parní lázně, koupelny a rituální místnosti. Očista před důležitými událostmi (svatba, rituál, oběť) byla povinná.

Mjölnir Thorovo kladivo, nejčastější amulet Vikingů. Nosili ho na krku jako ochranu před zlem, nemocemi a kletbami. Dotknout se Mjölniru znamenalo požádat Thora o sílu nebo ochranu. Byl to jejich nejposvátnější symbol.

Seiðstafr Magická hůl völvy. Dřevěná, často pokroucená, zakončená kovem nebo kostí. Byla hlavním nástrojem při seiðru — věštění, kouzlení, rituálech a komunikaci s bohy. Völvy byly pohřbívány s holí, protože symbolizovala jejich moc.