Violet ze sebe shodila župan a lehla si na postel. Položila se na záda s rukama podél těla a zavřela oči.

Ležela bez hnutí jako prkno a snažila se na sobě nedat znát, že ji divoce buší srdce.

Přeci jen se právě schylovalo k tomu, že přijde o panenství, a ještě k tomu to udělá muž, kterého nenávidí z celého srdce.

Ani se nehnula a neotevřela oči ani když ucítila, že se zhoupla postel pod jeho vahou.

Fajn, tak si posluž, napadlo ji, rozhodnuta mu nedat najevo žádnou emoci.

Stále se ale nic nedělo a když už to nevydržela, otevřela oči a setkala se s jeho pohledem.
Klečel u jejích nohou a díval se na ni. Zamračila se a znovu zavřela oči.

„Jsi překrásná." Uslyšela náhle jeho tichý hlas a pak něco vlhkého na své bradavce. Vydechla a zvedla hlavu, aby se podívala.

Lízal její prsa a když bradavku skousl mezi svými zuby, vykřikla. Jenže vzápětí ji začal sát a tělem ji projel podivný záchvěv slasti.

Znovu dopadla hlavou do polštáře. Nedokázala se ani hnout a když ji začal jazykem laskat břicho a dotýkat se jí, roztřásla se.

Jenže pak se začal prsty probírat v ochlupení v jejím rozkroku. Zkoprněla, ale stále sebou ani nepohnula. A když ji maličko roztáhl nohy a ucítila jeho vlhký jazyk na svém přirození, její hlava vystřelila vzhůru.

„Pane bože! To ne!" Vykulila oči dívajíc se, jak se sklání mezi její nohy a líbá ji tam.

„Ale jo!" Uslyšela jeho tlumený hlas, když přidržel její stehna, aby je nemohla semknout k sobě.

„Ne! To... to nechci! To nemůžete!" Vykřikla, ale její hlas zřejmě prozrazoval něco jiného.

Proti její vůli se jí ti líbilo. Vůbec si nedovedla představit, že by ji to někdo dělal a když, že to bude tak krásné...

Jenže byl to on. Nejnenáviděnější muž jejího života.

Znovu sebou praštila do polštáře a snažila se napodobit nehybné prkno. Snažila se nehýbat a nedat mu najevo své vzrušení.

Jenže něco tak vzrušujícího ještě nezažila. Její hlava se opět zvědavě zvedla. Rozšířila oči úžasem.
Mazlil se s jejím klínem. Líbal ji tam. Strkal nos i jazyk mezi její nohy a ona se nedokázala od toho pohledu odpoutat.

Roztřásla se i když si to zakázala a začala zhluboka oddychovat. Ne! On nesmí vidět, že se jí to líbí. Kruci! Zaklela v duchu, když její hlava opět klesla.

„Udělej se. Chci ochutnat tvou šťávu." Zaslechla ho.

„Co... cože?!" Vykřikla a zamračila se.

Je to vážně šílenec. Zvrhlík. Opravdu je zvrácený, napadlo ji a zuřivě nakrčila nos.

„Nebo mám přestat?" Zaslechla jakoby zdáli a pohyby jeho jazyka na moment přestali.

Jo! Určitě! „Ne!" vykřikla ale místo toho a automaticky si přitáhla jeho hlavu ke svému rozkroku.
Zvrátila hlavu a když zaslechla jeho přidušený smích, měla chuť ho něčím praštit.

Místo toho se ale roztřásla a ocitla se někde, kde ještě nikdy nebyla. Celé její tělo zaplavil nádherný a uvolňující pocit.

Divoce sebou zaházela a opět se zadívala, jak vášnivě slízává její vyvrcholení. Vzrušovalo ji to, a to tak moc, že by se nejraději neviděla.

Svírala v dlaních prostěradlo, vzpírala se na loktech a dívala se, jak vzdychá mezi její nohy.

Vážně je to šílenec. Nejhorší zvrhlík.

Vyčerpaně klesla do peřin a snažila se chvíli přijít na to, jak se zde vlastně ocitla.