Niccolo se zadýchaně zvedl a zadíval se na dívku pod sebou. Opravdu byla nádherná. Už když ji viděl na pódiu, úplně mu vyrazila dech… a to se jemu nestávalo. Nikdy. Ale když ji uviděl, zatoužil po tom, ji vlastnit. Za každou cenu. A dal by mnohem víc, než zaplatil.

Vzrušovala ho její naivita a nevinnost. Její panenství.
Představa, že je první muž, který se jí kdy dotýkal, byla pro něj omamná.
První muž, který ji ochutnal.
První, kterého viděla nahého.

Zadíval se do její, vyvrcholením stažené tváře. Snažila se mu nedávat najevo, že se jí to líbí, ale poznal to.
 Za normálních okolností by už zuřil. Když jeho děvky nedělaly, co chtěl, potrestal je. Ale tohle se mu zdálo až naivně roztomilé.
Ona bláhová si myslela, že snad nepoznal, že ji přivedl k vyvrcholení?

Byl vlastně i ze svého chování sám zmaten. Nikdy se ještě nezachoval tak jako nyní.

Jeho potřeby byli trochu jiné než jiných mužů, ale naučil se s nimi žít. Moc dobře věděl kde je příčina toho všeho, ale nedokázal s tím nic dělat. 

Jeho otec z něj vychoval muže se sadistickými sklony.
Naučil ho potlačovat emoce, potlačovat bolest, potlačovat všechno, co z člověka dělá člověka.
A on se s tím naučil žít… nebo spíš přežívat. Trvalo mu mnoho let, než dokázal alespoň částečně udržet své temné choutky pod kontrolou.

Když poprvé pochopil, co v něm vyvolává vzrušení a co v něm probouzí touhu po moci, jeho otec byl stále naživu. A místo aby mu pomohl, přivedl mu děvku a nutil ho, aby se zachoval stejně krutě jako on.
Aby si „vzdal, co chce“, protože podle jeho slov byl muž, který má vždy dostat, po čem touží… bez ohledu na následky.

Byla to lekce, která ho poznamenala.
Lekce, která z něj udělala muže, jenž pro své uspokojení potřebuje násilí a dominanci.
Muže, který si vybíral ženy převážně lehkých mravů, aby alespoň trochu ulevil svému svědomí.

Nikdy však po žádné nezatoužil tak jako po této.
A právě to ho mátlo nejvíc.

Nerozuměl tomu, proč se nechoval tak, jak byl naučený.
Proč v sobě cítil něco jiného než jen chladnou potřebu ovládat? Proč se ji dotýkal jinak, než byl zvyklý? Proč se snažil být opatrnější, než kdy byl?

Ale ať už to způsobilo cokoliv… její nevinnost, její krása, nebo něco, co si nedokázal pojmenovat… věděl jediné: tahle žena v něm probouzela něco, co dlouho považoval za mrtvé.

Zaklínil se mezi její nohy a pomalu navedl svůj penis k jejímu lůnu. Stále ležela bez hnutí se zavřenýma očima.
 Pevně stiskl zuby a opatrně vklouzl do jejího těla. Jen do poloviny, ale ona zděšením konečně otevřela oči. 

„Ne! Já nechci!" Vydechla s pláčem na krajíčku. 

„Už je pozdě," zavrčel, „Chci tě. Vezmu si tvé panenství, ať se ti to líbí, nebo ne!" Pak jedním mocným trhnutím pánve přirazil. 

Ucítil, že protrhl její panenskou blánu a spokojeně vydechl. Opravdu byla panna, a to vědomí bylo přímo nadpozemské.

Vykřikla, a on se na moment přestal hýbat. Zadíval se do jejího vystrašeného obličeje a pak několikrát zajel penisem tam a zpět, aby se uvolnila.

 „Nenávidím vás!" Vykřikla, on ve stejnou chvíli znovu naštvaně přirazil do jejího těla. 

„To je tvé právo. Nic jiného, ani nečekám." Vyplivl, a téměř zuřivě se začal pohybovat.

 Violet do široka rozšířila oči. Prvotní bolest povolila, a když se začal hýbat, nahradila jí jakási slast.
Podivné a uspokojivé naplnění. Téměř nadpozemské pocity blaženosti, kterou neznala.

 Proti své vůli zasténala a zvrátila hlavu. Nechtěla to. Bože nechtěla, ale nedokázala ovládnout své tělo.
Jako by najednou mělo svou vlastní hlavu a začala mu vycházet vstříc. Instinktivně obmotala nohy kolem jeho boků a přitáhla si ho blíže. 

„Mám přestat?" Vydechl ztěžka, když viděl že ji vzrušení přemohlo.
Sice by to neudělal, ale najednou zatoužil potom aby mu řekla že ne. 

„Ne! Pane bože, ne!“ zamračila se, a proto své vůli mu vyšla vstříc.
„Tak... pane bože… co je to?! Není možné... že ... že... že se to do mě vejde!" Sotva popadala dech.
 A když se na moment zastavil a zadíval se do jejího obličeje, měla náhle chuť ho něčím praštit.
 Díval se na ni s uspokojením a ona poznala, že si její bezmoc užívá. Že se mu líbí, že se přestala ovládat. 

„Kruci!" Zaklela a její ruce vystřelili vzhůru, aby ho k sobě dostala co nejblíže, „Jak já vás nenávidím!" Vyplivla, a v tom se znovu pohnul.
 „Ano!" zvrátila hlavu, když začal přirážet jako zběsilý, „Můj bože... je to ... je to..." Pak vykřikla a celá se roztřásla v návalu orgasmu.
 Za chvíli ji následoval i on a zhroutil se na její tělo. 

„Opravdu jsi byla panna," zašeptal zadýchaně, „a já jsem první a poslední muž, který se tě kdy dotkl. O to se postarám!"