Einer zaťukala, a z vnitra pokoje se ozval jeho tlumený hlas. Váhavě vstoupila dovnitř. Ocitla se v luxusně zařízeném pokoji, který svou velikostí sahal zřejmě přes celou plochu domu. Nalevo si všimla dveří do koupelny. Část místnosti zabírala veliká postel s nebesy, a na druhé straně byla sedací souprava a krb. 

Talon stál u okna s telefonem v ruce a evidentně se na někoho rozčiloval. Mluvil nějakou cizí řečí, snad japonsky, zamrkala Einer udiveně. Nerozuměla mu, ale dle tónu hlasu, někomu něco přikazoval a zřejmě jednal dosti tvrdě. 

Zadívala se na jeho záda, a znovu jí zalila vlna lásky k tomuto muži. Ano, miluje ho už více jak dva roky. Zprvu to snad bylo takové dívčí okouzlení. Však když přijel prvně za Vincenzem, na jednání mafií, nemohla ho přehlédnout. 

Vyčníval z řady mužů tak jasně, jako žádný jiný. Všichni mafiáni upnuti do svých dokonalých obleků, byli jeden, jako druhý. Ale on jakoby chtěl vyčnívat z řady. Oblečen jen v upnuté tričko a kalhoty, byl prostě dokonalý.

 Na nic si nehrál. Nic nepředstíral. Byl takový, jaký byl, a už svým postojem dával najevo svůj názor. Ber, nebo nech být.

 Už tehdy ji plně okouzlil. Celou tu dobu hltala o něm vše, co kde slyšela a četla. Co jí ovšem překvapilo, žádný skandál, na něj nikde nevyhrabala, jako na ostatní. I Vincenzo jí o něm vypověděl, jen samou chválu. Věděl, že je jeho malá sestra zamilovaná do jednoho z nejmocnějších představitelů mafie. A kdyby žil, jistě by byl hrdý na to, že je jeho ženou. Už jen proto, že by neměl o ní strach, však ji její bratr miloval. Jako ona jeho.

 Einer nervózně popošlápla. Jediné štěstí bylo, že měla Irma pravdu. Talon opravdu přizpůsobil pokoj její stydlivosti. Byl jen lehce osvícen několika svícemi, a příjemné přítmí, jí dodávalo pocitu anonymity. 

Konečně zavěsil a otočil se od okna na ní. Pod jeho pohledem, se jí podlomila kolena. Dlouze se na ni zadíval a prohlížel si jí tak, až ji polilo horko. 

„Jestli jsem to dobře pochopil, chcete zůstat v anonymitě, madam," řekl konečně, „tedy beze jmen. Skryta pod maskou. Dobrá..., nemám námitek. I když já neskrývám nic."

 „Děkuji." špitla Eiren a dívala se, jak přešel k baru a nalil dvě sklenky vína. Jednu ji podal, a ona ji třesoucí rukou přijmula.

 „Přejdeme k tykání, madam," usmál se a zadíval se jí do očí, které jediné, byly pod maskou odhaleny, „k tomu, co tu chceme dělat, se ani vykání nehodí." Řekl trochu posměšně. Pak si přihnul ze sklenky, a opět se na ni zahleděl.

 „Jistě." Vydechla, vědoma si toho, co ji kladla Irma na srdce. Moc nemluvit. 

„Nicméně..., můžeš mi říci, proč jsi zde? Proč dívka jako ty, touží po něčem tak ponižujícím, jako je sex v bordelu?"

 „Myslíš, že sex v bordelu je ponižující?" Neudržela se Einer. 

„Pro dívku určitě. Toto je jen záležitost mužů," odpověděl zamyšleně, „tím nechci ženy diskriminovat, ale žena jako ty..., by měla být v posteli svého muže." 

 „Tedy odsuzuješ místní..." 

„Děvky?" odpověděl za ní, když se nemohla vymáčknout, hledajíc to správné oslovení, „Nikoliv. Ke všem ženám, jsem se vždy choval jen s úctou. I k poslední šlapce. To ovšem neznamená, že bych schvaloval jejich volbu. Každý má přeci na výběr. A jestli si zvolili právě tuto cestu..." pokrčil rameny, „pak by se k nim tak člověk měl chovat. Jako ke šlapce. A nechtít po nich nic víc, než sex."

 „Nic víc, jsi nikdy nechtěl?" 

„Ne! Nikdy," zapátral v jejím obličeji, „je to přeci prosté..., když chci jíst, zajdu do restaurace. Na masáž do salónu, a když chci sex, do bordelu. Chovám se ke všem s úctou, avšak přiměřeně k jejich profesi a čím jsou." 

 „A co když žena nemá muže?" Odvážila se Einer, a hlas ji trochu selhal, jak se snažila změnit jeho barvu. 

„Na mužskou a ženskou sexualitu, vždy bylo pohlíženo trochu jinak," řekl, a pak se na moment otočil, aby si dolil ještě jednu sklenku, „je to možná nespravedlivé, ale je to bohužel tak. Na ženě je cenná její nevinnost, alespoň já to tak cítím. Nemá-li muže, musí si pomoci jinak. Třeba autoerotikou?" zamrkal na ni, „Když se totiž rozhodne ke stejnému kroku, jako muž..., navštívit bordel, stává se automaticky šlapkou. Kdežto muž jen konzumentem. Jak jsem řekl..., je to nespravedlivé, ale bohužel zažitý fakt."