„No tak, divoženko," povytáhl Talon obočí, když přiklekl na postel, „roztáhni nohy." Všiml si, že zaváhala, ale strach byl zřejmě silnější, než její stud. Rozevřela tedy stehna, a zrudla snad od kořínků vlasů, až po prsty na nohou. Potlačil úsměv a povytáhl obočí ještě jednou, aby ji naznačil, že je to málo. „Jako v ordinaci, divoženko. Nebyla jsi nikdy u gynekologa?" Podíval se na ni naoko přísně. 

Einer polkla, a rozevřela stehna, co to šlo. Nejraději by se vážně propadla do země. Ale pořád to bylo lepší, než vysvětlovat před nemocničním personálem, jak k tomuto úrazu přišla.

Zato Talon, se opravdu bavil. Přistihl se přitom, že se mu líbí, ji zlobit. Jeho žena, byla evidentně živelná pohroma a nevinnost sama v jednom. Sranda byla ale v tom, že ona si o sobě myslela, jak je v těchto věcech, a vlastně ve všem, tak sečtělá. Že ví všechno lépe, a že není nikdo, kdo by ji porazil.

 Možná přechytračila i samotného kněze, jak tehdy říkal Aron, ale jeho tedy ne. A když se na ni tak díval, a viděl její stud a obavy. Její upřímnou nevinnost a odhodlání, dostal chuť, jí ukázat, kdo je tady pánem situace. Už to nebude ona, která si bude připisovat bod za bodem. Vítěz bude on. 

Však už ho ani nebaví, přespávat v kanceláři na pohovce. Ano, mohl si zajít do Nuela Bravy, ale najednou neměl pomyšlení na jinou ženu, když stále ještě cítil její chuť na jazyku. Vrátí se do své ložnice, ale nebude to ona, kdo bude určovat pravidla, ale on. 

Sklonil se mezi její stehna a jemně se dotkl jejího přirození. Ztuhla, ale ani se nehnula. Vložil jeden prst do její vagíny, a když se neubránila slastnému povzdechnutí, po tváři mu přelétl úsměv. Pomalu do ní vložil i druhý prst a začal jimi lehce pohybovat. 

„Už..., už ji máš?" Vydechla vzrušeně.

 „Nemám, divoženko," zabručel, a stále pohybuje prstem, se jí díval do tváře, „malinko zatlač."

 „Zatlač?" Vytřeštila oči, ale nakonec udělala, co chtěl. Zvrátila hlavu do polštáře, a zavřela oči. Tak moc se styděla, a když si představila, že by onu operaci prováděli i v nemocnici, raději mlčela. Až když ucítila jeho vlhké rty, na jejím přirození, udiveně vzhlédla.

 „Co..." vykoktala.

 „Nejde ven, divoženko. Potřebuju, abys byla vlhká..., pak to snad půjde." Skryl svůj úsměv v jejím klíně a strčil si onu kuličku do kapsy.

 „A..., ach..., bože!" vydechla vzrušením, když začal sát její poštěváček, „Tak..., tak se to dělá?"

 „Přesně tak, divoženko," zabručel do jejího klína, „ale nejde ven. Musíme na to jinak."

 „A jak?!" Téměř vykřikla zděšeně, když si představila, jak ji nakonec přeci jen, veze do nemocnice. „A..., ale vyndáš ji?"

 „Jistě. Jen se otoč na břicho," přikázal ji, „na všechny čtyři a vystrč na mě zadeček." 

„Jistě víš, co děláš, Talone?" Zaskučela nešťastně, ale pomalu se otočila. 

„Věř mi..., že vím." Řekl, a pohladil její hýždě. Malinko přitlačil na její záda, aby se víc prohnula a nabídla se mu, v celé své kráse. 

Klečela nyní na posteli, s vysoko vystrčenou prdelkou, a onen pohled, mu málem prorazil kalhoty. Jeho penis se zoufale snažil dostat ven. Sehnul se, a začal její půlky líbat. Hladil je a lízal svým jazykem tak, jak to chtěl udělat už dávno.

 „Pane bože!" Zaúpěla, ale poznal, jak je vzrušená, „Ach bože! Talone! Jsi..., jsi..., jsi si vážně jistý?!"

 „Jsem si jistý, divoženko," zašeptal a klekl si mezi její nohy, „musím ji vyplavit." Povolil si opasek a konečně vysvobodil svůj pulsující penis. 

„Vyplavit?!" Vykřikla, když do ní tvrdě přirazil, a ihned se začal pohybovat, jako zběsilý. Jejím tělem, se rozlil tak neuvěřitelně krásný pocit, že nedokázala přemýšlet.