Asi deset minut přemlouvala Bibi Einer, aby se s ní šla projít do zahrady. Nakonec tedy povolila, a Chloe se spokojeně opřela do lehátka, s brýlemi na očích.

 „Ty jsi moje nejoblíbenější teta, a Talon můj nejoblíbenější strejda." Usmála se Bibi a zatahala Einer za ruku.

 „Ty zase moje nejoblíbenější neteř." V tom Bibi vytřeštila oči a zadívala se do koruny rozložitého stromu. Byli na druhém konci zahrady a tudíž vzdáleni všem zvědavým očím. 

„Koukej, Einer. Nahoře sedí kotě a mňouká chudáček." Zvrátila hlavu, a když kotě znovu žalostně zamňoukalo, nahrnuly se jí do očí slzy. „Musíš ho sundat. Bojí se."

 „Já?!" vydechla, a s obavami se zadívala nahoru, „Neumím lézt po stromech. A pak..., znáš strejdu Talona..."

 „Teto Einer. Prosím. Vždyť se to nedozví. Já vím, že to zvládneš." Žadonila tak dlouho, až podlehla.

 Naštěstí se jí zdálo, že kotě nesedí tak vysoko, a dobře postavené větve, ji zaručovali podporu pro nohy. Jenže v sandálech a tenounkých, lehkých šatičkách, to šlo sakra těžko. Už byla skoro u něj a natáhla ruku, ale když se chtěla pohnout, nešlo to.

 „Asi..., jsem se zasekla, Bibi." Vyděšeně se podívala dolů.

 „Nezasekla, teto, jen se ti tam zasekly ty šaty. Skus trhnout." A Einer ke své smůle poslechla. Trhla, aby se uvolnila, a pak uslyšela zlověstné trhání látky. Šaty povolili, a jedna z větví, na které stála také. Větev se vyhoupla jako bumerang, a s ní, i Eiřiny šaty. Zůstaly vyset vysoko nad její hlavou.

 „Tak! A jsem v prdeli!" Vydechla Einer. Chytla kotě, a zadívala se dolů, „Už neslezu." Nohy se jí třásli. Seděla na jedné z větví, jen v kalhotkách, a křečovitě se držela stromu. „Doběhni pro maminku, Bibi." Křikla, ale to už Bibi uháněla zpátky k domu. Během chvíle, stála pod stromem i s Chloe.

 „Neboj. To zvládneme," ujišťovala ji Chloe, a začala se sápat na strom, „já vezmu kotě, a pak už slezeme. Chlapy se nic nedozví." Vylezla na vedlejší větev, ale když se po kotěti natahovala, to zaprskalo, a ona leknutím uskočila. Pod její vahou, se tím pádem zlomila další větev.

 „Tak..., a jsme..."

 „V prdeli..." dokončila za ní Einer, „Bibi..., doběhni pro žebřík!" 

„Já ho neunesu, teto." Zamračila se. 

„Tak někomu řekni, Bibi. Ale hlavně ne tatínkovy, ani Talonovy! Rozumíš?!"

 „Jasně, teto." Volala, už uhánějíc zpátky k domu. 

Muži stále seděli okolo grilu, popíjeli pivo a smáli se na celé kolo. Zadýchaná Bibi, se postavila před Zayna, a pak se mu vyškrábala na klín. 

„Copak, ty divoško?" Zamračil se na ni, „Určitě máš zase něco za lubem." 

„Strejdo Zayne, potřebuju žebřík." Kieran s Talonem zpozorněli. 

„Na co potřebuješ žebřík?" Povytáhl Kieran obočí. 

„Tobě to říct nesmím, tatínku. Ani Talonovy, ne. Říkala to Einer." Založila si důležitě ruce na prsou.

 „Ani mě, ne?" Zamračil se Talon, „Proč ne?" 

„To nevím. Ale potřebujou žebřík, aby mohli slézt ze stromu." 

„Aby mohli slézt ze stromu?!" Řekl Kieran i Talon, skoro jedním hlasem.

 „No vždyť to říkám," zatřásla svou malou hlavičkou, a zatvářila se tak, jakoby pochybovala o jejich rozumu, „Nemůžou slézt." 

„Oni sedí obě dvě na stromě?!" zaskřípal Talon zuby a nevěřícně vytřeštil oči na svou malou neteř. 

„Jo! Zachraňovali kotě!" 

„Nechám vyvraždit všechny kočky v okolí!" Zavrčel.

 „A strejdo Talone..., myslíš, že budu mít tak velký prsa, jako má teta Einer?"

 „Jak jsi na to..."nedopověděl. Polil ho studený pot a zadíval se naštvaně na Bibi, „Ještě mi řekni, že teta Einer tam sedí nahá." 

„Jo!" zuřivě zakývala hlavou, „Tak myslíš, že budu?!" Dožadovala se odpovědi, ale Talonovo zavrčení, se ztratilo pod hlasitým Zaynovým smíchem. Několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. 

„Víš co, brácho?" otočil se na Kierana, „Odtamtud nám nemaj kam zdrhnout, ne?!" Povytáhl obočí, a podal mu ještě jedno pivo.