Einer se spokojeně prohlédla v zrcadle. Takhle sexy, snad ještě nevypadala nikdy. Amaria její dlouhé vlasy upravila do slušivého drdolu, aby vynikla její šíje a na sobě měla ty nejhříšnější šaty, co kdy viděla. Byli rudé, na široká ramínka, která se zapínala přezkou, a s nebezpečně hlubokým výstřihem. Její břicho a poprsí obepínaly jako její druhá kůže. Od pasu přes boky se pak rozšířily a krásně splývali, sotva ale pod zadeček. 

„Einer, jsi si jistá, tím co děláš?" Ozvalo se z telefonu, který měla položený na toaletním stolku, na hlasitý odposlech. 

„Jo jsem," zašklebila se na sebe a nanesla si na tvář růž, „Miluju Talona. A jen tak se ho nevzdám. Je to ale sakra tvrdohlavej mezek! A tak mě napadlo, že jestli ho nevyprovokuju, nic se nezmění. On je vážně nepolapitelný!" nanesla si rtěnku a olízla si rty, „Třeba začne žárlit, Chloe? Musím to zkusit. Už nemám co ztratit."

 „Ne?! Jedině tak příjdeš o krk, až mu vážně dojde trpělivost," povzdechla si Chloe, „Takže říkáš, že od naší poslední návštěvy, si tě Talon vůbec nevšímá?"

 „Ne, jako kdybych byla vzduch. Ať si vymyslím, co si vymyslím, je mu to fuk. Jen pokrčí rameny, a pošle se mnou ochranku. Už jsem byla na masáži. V soláriu a sauně, a on dělá, jakoby mu to bylo jedno. Už je to čtrnáct dní, Chloe, a nehne s ním vážně vůbec nic. Jako kdybych mu fakt byla ukradená." Einer zhodnotila výsledek v zrcadle a spokojeně přikývla. Od té poslední roztržky, co s Talonem měla, byl vlastně klid. 

Opravdu dělal, jako kdyby se ho ona vůbec netýkala. Ať si vymyslela cokoliv, jen přitakal, ať si jde, kam chce a poslal s ní ochranku. Sice se jí nelíbilo, že všude s ní chodilo šest mužů, a zdálo se jí to přehnané, ale dělala také, že jí to nevadí.

 Měla vlastně svobodu. Už nemusela být zavřená v pokoji. Mohla se koupat v bazénu, sedět s ostatními u stolu, a ne ve svém pokoji, a když někam chtěla jít, prostě s ní poslal ochranku. Měla by být spokojená, ale nebyla. Zdálo se jí totiž, že Talon svá slova vzal až příliš vážně. A jakoby to snad bylo ještě horší, než když ji zakazoval pomalu i dýchat. 

„A ty se teď vážně necháš odvézt do Nuela Bravy?"

 „Jo, jsem s Irmou domluvená. Teď půjdu dolů, navečeřím se s ostatními, a u toho Talonovy oznámím, že tedy využívám toho, že mi to dovolil, a že mi Irma nějaké potenciální milence našla. Takže to půjdu omrknout."

 „Hmm..., tak doufám, že moje děti nepřijdou o svou oblíbenou tetičku." Ukončila rozhovor Chloe a Einer se naposledy zatočila spokojeně před zrcadlem. 

 Pak vykročila ke dveřím. Rozhodnutá, ale stejně jí srdce bušilo jako o závod. U dveří ještě klopýtla a vztekle zaklela. Nebyla zviklá nosit tak vysoké podpatky, tak měla co dělat, aby se na nich vůbec udržela zpříma.