O dvě hodiny později, zaklepala Einer na dveře Talonovy pracovny. Když se ozval zevnitř tlumený hlas, vstoupila. Talon seděl za stolem a proti němu Damion se Zaynem. Když vešla dovnitř, všichni k ní vzhlédli.

 „Co chceš?" Zamračil se Talon, když vzhlédl od papírů na stole, „Nemám zrovna čas, ani náladu na nic, co se týká tebe." 

„Já..., o..., omlouvám se..." vykoktala Einer rozpačitě. Tak nenávistný postoj nečekala, „Jen jsem ti přišla říci, že jsem zpátky."

 „Hmmm, no a co?!" povytáhl obočí, „Doufám, že sis to užila. Ale nemusíš mi hlásit, že už jsi zpět. Tvá ochranka je dostatečná, abych nemusel mít obavy, a co se týká tebe..., dělej si, co chceš. Jsi mi ukradená." 

Einer nervózně popošlápla. Najednou se jí hrnuly do očí slzy, ale zahnala je, aby nic nepoznal. Pochopila, že Irma měla pravdu. Byla sice jeho ženu, ale nemiloval ji. To jen ona, je bláznivě už několik let do něj zamilovaná. 

A pochopila i to, že nynější způsob jejího chování, zřejmě nebyl ten, kterým by si ho získala. Opravdu měla na výběr jen ze dvou možností. Buďto by přijmula fakt, že je ženou muže, který ji nemiluje, ale který ji poskytne všechno, co jí jen na mysl přijde. Zázemí, ochranu, peníze, moc, luxus. To bylo jistě to, za co by mnoho žen dalo cokoliv. Ne ale ona. 

Možná by se s ní i občas vyspal, ale ona chtěla víc. Chtěla, aby ji miloval. Najednou ho neviděla jako obávaného capa mafie Black Hand Knights. Jako muže, před kterým se třáslo podsvětí. Ale jako muže, kterého prostě a jednoduše milovala proto, jaký byl.

 Však právě proto, jaký je, když ho poprvé uviděla, se do něj zamilovala. Pro jeho bezprostřednost. Pro jeho přirozenost. Líbilo se jí, že si na nic nehraje a nic nepředstírá. Byl tak jiný, než ostatní mafiáni. Neholdoval v okázalých projevech své moci. Ani to nedával na odiv svým oděvem a postojem. Byl upřímný, otevřený a bezelstný. Nesliboval nic, co nedokázal splnit.

 Ano, pochopila, že jeho charakter je bezchybný. A že to jen ona toužila po tom, aby jí patřil. Jenže také pochopila, že nikdo nemůže patřit nikomu. Ani on jí, i když byla jeho ženou. Ženou, kterou si uvázal na krk, protože musel. Protože mu to velela jeho čest. A proto, že byl prostě takový, jaký byl. 

Přeci jen, kdyby byl sobec, nikdy by ho nedonutil ani capo di tutti, k takovému činu. Mohl ji nechat napospas a víc se o ni nestarat. On si jí ale uvázal na krk, jak největší přítěž, a ona mu to oplácí svou zatvrzelostí a rozmazleností. 

„Já vím. Jen jsem ale chtěla, abys to věděl," přešlápla z nohy na nohu, „Byla jsem sice v Nuela Brava, ale rozmyslela jsem si to. Nechci milence." 

„Vážně?!" povytáhl obočí Talon, ale zatvářil se pochybovačně, „A co tě najednou zlomilo? Myslel jsem, že ses vymódila právě proto, aby sis nějakého našla. Dle tvých slov, i několik." 

„Byla to chyba, a já si to uvědomuji."

 „Hmm...," zavrčel Talon a opřel se do opěradla, „Nemysli si ale, že dále budu tolerovat tvé výlevy nespokojenosti. Jestli potřebuješ milence, máš volnou ruku. Nevadí mi to. Irma je spolehlivá, a mám v ní absolutní důvěru." 

„Já vím..., přesto říkám ne. Děkuji, za tvou toleranci. Vím, co to pro capa mafie znamená, když by jeho žena byla..."

 „S tím si nedělej starosti. Dokážu si udržet mafii od těla a uhájit svůj postoj. Nedovolil bych, aby se nějak ohrozila moje pozice, a když říkám, že jsem to vyřešil, tak mi můžeš věřit. Tedy ani to, že žena capa mafie si bude žít svůj život, mne neohrozí. Však já si ho žuju taky. A nehodlám na tom nic měnit." 

„Já..., já vím. A ještě jednou děkuji. A znovu říkám, byla to chyba a já si ji uvědomila. Nepotřebuji a nechci milence. A nechci ti přidělávat větších obtíží, než už máš. A zároveň chápu, že i ty máš svůj život, a měnit ho nebudeš. Respektuji to." Přikývla, a pak se otočila k odchodu.

 „Co se jí stalo?" vykulil oči Damion, když se za ní zavřeli dveře. 

„To je fuk," řekl zamyšleně Talon, dívajíc se na zavřené dveře, „Ať si dělá, co chce. Mám ji plné zuby," pak se sklonil nad papíry na stole, „Budeme pokračovat."