Následující dny byl Talon nesnesitelný. Byl nevrlý. Protivný. Nadával kudy chodil a seřval snad každého, od bodyguardů, přes kuchařky, i uklízečky, za každou maličkost. I jeho bratři nezůstali ušetřeni. A dokonce ani capo di tutii, kterého slovně poslal do prdele, a práskl mu telefonem.

 Každý se bál kolem něj i projít, aby špatně náhodou nenašlápl, a nevypěnil by. Jediný, kdo si z jeho nálad nic nedělal, byl Zayn.

 „Hele brácho," zašklebil se Zayn, pohodlně rozvalen v křesle proti němu, „Nechceš si zajet do Nuela Bravy a zašukat si? Jsi vážně na zabití!"

 „Sklapni!" vyprskl Talon a vzhlédl k němu od papírů na stole.

 „Nebo si skoč na záchod a alespoň si ho vyhoň, brácho. Vždyť tady každý kolem tebe chodí po špičkách a bojí se i pohnout."

 „Na tebe to koukám, kurva ale neplatí!" Hodil na něj rozzuřený pohled. 

Ale asi za hodinu, už Talon vstupoval do Nuela Bravy a rychlím krokem si to rázoval do svého pokoje. Po cestě jen zavolal na překvapenou Irmu, ať mu pošle jeho favoritku. Když asi za pět minut vstoupila do jeho pokoje, Talon už byl do půl těla nahý a bos.

 „Dělej! Svlíkej se!" Zavrčel, a když před ním stanula nahá, zamračil se. Rozepnul si poklopec a pokynul jí, aby si k němu klekla. Ani se neobtěžoval si kalhoty stáhnout. Poslušně udělala, co chtěl, a když ho vzala do úst, zprudka vydechl. 

„Tak se kurva snaž, ty děvko!" Zavrčel znovu, „Platím ti takový prachy a nedokážeš mi ho ani pořádně vykouřit!" Chytil ji vztekle za vlasy, aby ji odtáhl od svého rozkroku a pak jí smýkl tak, až vykřikla, „Zmiz, ty kurvo!" Vyštěkl zas. Za pět minut se opět řítil podnikem po schodech dolů, a s bouchnutím dveří opustil podnik.

 Jeho auto prudkým smykem zastavilo před jeho domem. Vyběhl z něho a vřítil se do obývacího pokoje, kde seděli bratři s Einer. Jen všechny zpražil takovým pohledem, že si tentokrát ani Zayn nedovolil žádnou poznámku. Pak chytil Einer beze slova za ruku, a vytáhl ji z křesla.

 „Talone?!" Vykřikla, když ji za sebou táhl po schodech. Měla co dělat, aby mu stačila, protože skoro běžel, a ona za ním skoro vlála. 

Beze slova ji strčil do svého pokoje. Přirazil ji ke zdi a sáhl ji pod sukni, aby ji jedním trhnutím zbavil jejích kalhotek. Pak si rozepnul poklopec, vysvobodil svůj pulsující penis, a vysadil si ji do náručí. 

Obmotal si její nohy kolem svých boků a jedním trhnutím pánve, do ní vstoupil. Přirážel divoce, až téměř zuřivě. Zhluboka oddychoval a bral si ji, jako kdyby na tom závisel jeho život.

 Einer byla jako hadrová panenka, v jeho rukou. Přirážel ji zády ke zdi tak zuřivě, že měla pocit, že se otřásá celý dům. Pak zvrátil hlavu a zařval jako lev, když vyvrcholil do jejího těla.

 Na chvíli pak ztěžka oddychujíc, schoval hlavu do jejích vlasů, stále ji však držel v náručí. Několik dlouhých vteřin, se snažil popadnout dech. Pak ji pomalu spustil a uvolnil jednu ruku, aby mohla projít.

 „Běž!" Zašeptal a opřel se čelem o stěnu.

 Tentokrát se Einer neptala a nedovolila si nic říci. Beze slova odešla a zavřela za sebou dveře. Na chvíli se o ně opřela a s bušícím srdcem se pokoušela vzpamatovat. Byla však šťastná. Nebyla hloupá, a moc dobře věděla, že její muž bojuje. Bojuje sám se sebou, ten nejtěžší boj v jeho životě.