„Pojedeš dnes se mnou do Nuela Bravy, brácho?" Prohodil Zayn k Talonovy. Seděli v Talonově pracovně, a právě dokončili jednání, když jim majordomus oznámil, že je večeře připravena.

 „Nemám náladu." 

„Vážně?!" povytáhl Zayn překvapeně obočí, „Pokud vím, už jsi tam nebyl více jak týden, brácho. Nejsi nemocný?! Ty a týden bez sexu?" zatvářil se zděšeně. 

„Prostě nemám náladu na ty kurvy!" Zamračil se Talon. 

„Ty vole! Máš určitě horkost!" rozchechtal se Zayn, „Něco takového, od tebe slyším poprvé od doby, kdy ti bylo patnáct."

 „Máš s tím snad kurva problém?!" Vyprskl Talon naštvaně. 

„A to víš, že ne," udusil smích, „alespoň budu jednou za toho bejka já. Já jen..., je to sakra nezvyk..." povytáhl obočí a kývl na krabičku v Talonově dlani, „co to máš?" 

„Jen takovou maličkost." Vydechl Talon, a když krabičku otevřel, Zayn pískl a znovu se rozchechtal na celé kolo. 

„Maličkost?! Náramek za dvacet milionů je maličkost?"

 „Jo kurva!" hodil po něm zamračený pohled, „Aron mi řekl, že Einer měla narozeniny. Nikdo to ani nevěděl. Ani já..., kurva! Tak jsem..." 

„Jo jasně. Chápu..., tak jsi koupil jen takovou prkotinu..., za pár drobných, viď, brácho?!" zašklebil se na něj, „A vlastně jo..., pro ženskou, kterou nemůžeš vystát, to je vlastně zadarmo? Nebo se snad něco změnilo?!"

 „Co tím kurva myslíš?!" šlehl po něm zamračeným pohledem, „Nic se nezměnilo! Jen jsem prostě koupil takovou blbost. Aby se neřeklo!" Vyštěkl a strčil krabičku do kapsy. 

„No ani bych neřekl..., žádné kurvy..., dárečky..., významné pohledy..." 

„Dal ses kurva na psychologii?! Asi ses minul povoláním, brácho! O nic nejde, tak mě sakra neser!" Zavrčel a zamířil ke dveřím.

 Večeře pak probíhala v relativním klidu. Všichni ale cítili napětí, které mezi Einer a Talonem poslední dobou panovalo. Bylo to ale jiné, než dříve. Když služebná odklidila ze stolu, Talon se jen tak ledabyle otočil na Einer.

 „Něco pro tebe mám." Řekl a vytáhl krabičku z kapsy. Einer vykulila překvapeně oči a váhavě ji přijala. 

„Pro mě?" vydechla, „A..., ale proč, já..." otevřela ji třesoucími prsty a zůstala zírat na nádherný, zlatý, drahokamy vykládaný náramek. Najednou ji došla slova. I ona poznala, že drží v ruce věc, která stála víc, než si normální člověk vydělá za celý život. 

„Můj bože, Talone, ale..., to si nemůžu vzít. Proč?" Polkla slzu a vzhlédla k němu. 

„Proč ne?!" zamračil se, a bylo vidět, že se necítí ve své kůži, „Je to jen taková blbost." Vydechl.

 „Blbost?! Muselo to být děsně drahé, Talone. Nepotřebuji od tebe drahé dárky. A pak..., nevím, čím jsem si to..." 

„Měla jsi narozeniny..., tak jsem..." ošil se na židli, jakoby seděl na jehlách, „Zkrátka ber to jako dárek od nás od všech. Nic víc, za tím nečekej." 

„Já...," polkla slzu a stále zírala na náramek ve své dlani. Emoce, které v ní vzplály, nedokázala zastavit. Vzhlédla k němu uslzeným pohledem, a nedokázala zastavit příval slz. Něco takového nečekala. A bylo by jí jedno, i kdyby to byl jen náramek z pouti. Byl přeci od Talona.

 „Ach bože, Talone!" vykoktala a nahnula se k němu, aby ho políbila. Talon zprudka vydechl, když se její rty dotkly jeho, a když se odtáhla, instinktivně ucukl jakoby se popálil. Pak vyskočil ze židle.

 „Já..., jestli..., se ti líbí..., tak jsem rád. Mám ještě práci!" Vydechl a prohrábl si své vlasy.

 „Děkuji, Talone. Moc děkuji." Šeptala plačíc a Talon na ni několik chvil jen němě zíral. Pak se rychle otočil k odchodu.

 „Za nic! Jak jsem řekl..., nic to neznamená." Zašeptal a byl pryč.