Uběhlo několik dní a bylo již po večeři. Einer seděla v obývacím pokoji a četla si. Talon s bratry se hned po jídle odebrali do jeho pracovny, a když po té, procházela okolo dveří, zaslechla hlasy. Nedalo ji to, a zastavila se. Měla by asi jít a neposlouchat, ale zaslechla své jméno, a nemohla si pomoci. 

„Takže ses rozhodl jí to nikdy neříci, Talone?" ozval se Damionův hlas, „Neměla by Einer vědět, co provedla?" 

„To je moje věc!" Zavrčel Talon. 

„Jo, brácho," ozval se Zayn, „Ale jsem stejného názoru, jako ostatní. Měla by vědět, co způsobila. Alespoň by si uvědomila důsledek svého chování."

„Nechci, aby kurva věděla, že způsobila vyvraždění své rodiny! Že její bratr umřel kvůli ní! A vy se s tím smiřte!"

 „Hele brácho," řekl Zayn o něco smířlivěji, „Když to bude vědět, uvědomí si, jak nebezpečné je nezodpovědné chování. Přeci jen v mafii vyrůstala, tak se s tím smíří. Vincenzo Costarella není jediný mafián, který podlehl válce mafií. A kdyby nebylo tebe..., je mrtvá i ona a Aron. Měla by vědět..., že v naší branži nemůže věřit nikomu, ani knězi." 

„Právě proto si myslím, že není důležité, ji tím ubližovat. Nechci, aby se trápila. Pohlídám si ji!"

 „O tom nepochybuji, Talone. Ale přesto..."

 „Tak dost! Rozhodl jsem se, a mé rozhodnutí se nezmění. Einer se nikdy nedozví, že kvůli ní zemřela její rodina!" 

Einer zůstala stát jako zkoprnělá. Nohy ji přirostli k zemi a rozklepala se. Do očí jí vstoupily slzy. Nemohla tomu uvěřit. To ona způsobila onen masakr? A Talon jí chrání? Srdce ji bušilo jako splašené a najednou pochopila, jak bláhová byla. 

Bolest, kterou cítila, nedokázala potlačit. I když to bylo již tak dlouho, stejně se znovu v plné síle projevila. A pochopila také, že pro Talona nikdy nebude dost dobrá. Není pro něj dobrá, nyní to ví. 

Všechno byla její vina a on si ji přivázal na krk a ještě ji chrání. Snaží se jí ušetřit bolesti, i když ji nikdy nechtěl. I když mu ji capo di tutti pověsil na krk. Vždy věděla, že je Talon výjimečný muž, ale doufala, že je ho hodna. Ale není. Teď to ví. Nezaslouží si ho.

 Rozeběhla se chodbou k zadním dveřím domu a vyběhla ven. Slzy ji tekli po tvářích a nevnímala okolí. Jen běžela jako o závod, až doběhla na druhý konec Talonova pozemku. Proběhla zahradou, a přilehlým lesem, až ji zastavila vysoká zeď, chránící jeho pozemek obehnaná elektrickým plotem. 

Unaveně se svezla k zemi pod vysoký strom a rozplakala se. Chtělo se jí umřít. Jak se může nyní podívat Talonovy do očí? Jak se může sobě podívat do očí, nebo Aronovy? 

Byla již tma a věděla, že proběhla nepozorována. Byla daleko od domu, a zde ji hledat nikdo nebude. Nevěděla však, co udělá. Jediné co pochopila, bylo, že nemůže po Talonovy chtít, aby ji zde trpěl. Nemůže po něm chtít lásku ani náklonnost. Nemůže po něm chtít nic, co si nezaslouží.