Další den Talon zmizel. Jakoby se po něm slehla zem. Dlouhých čtrnáct dní, o něm nikdo neměl žádnou zprávu a všichni byli již strachy bez sebe. Dokonce ani capo di tutti, neměl ponětí, kam se poděl jeho bratr. 

Jen Zayn měl jisté podezření. Přeci jen byl stejného myšlení, jako on. I když byl strachy skoro šílený, věřil, že jeho podezření je správné. A bylo. Po čtrnácti dnech se Talon objevil, jakoby se nechumelilo. Když vešel do obývacího pokoje, všichni vyskočily na nohy.

 „Kde jsi kurva byl?" Vyštěkl úlevně Zayn. 

„Myslely jsme, že nás klepne!" Přidal se Damion. 

„Už jsem zpět." Pokrčil Talon rameny, jakoby nic a prošel pokojem do své pracovny. Po několika minutách, se však otevřely dveře a dovnitř vstoupil Zayn. Našel svého bratra, jak stojí nehybně u okna a dívá se ven. 

„Měli jsme strach." Řekl klidně, dívajíc se na jeho záda. On jako jediný pochopil, jaké dilema se v jeho bratrovy odehrává. Pochopil, že bojuje sám se sebou, ten nejtěžší boj ve svém životě.

 „Tys ale určitě tušil." Odvětil Talon, aniž by se otočil. 

„Jo, tušil. To ale neznamená, že strach bych neměl. Přeci jen jsi, capo mafie Black Hand Knights a stát se může cokoliv."

 „Kde je?" Řekl po několika dlouhých vteřinách Talon. 

„Myslíš Einer? Nahoře v pokoji. Je šílená strachem o tebe. Miluje tě, brácho." Dlouho pak Zayn čekal na odpověď. Talon stále stál u okna bez hnutí a Zayn poznal, že jistě došel k rozhodnutí. K rozhodnutí, které jak tušil, bolelo i jeho. 

„Koupil jsem pro Einer dům. Nechal jsem ho zařídit a najmul jsem služebnictvo i bodyguardy. Vše je připraveno na její příchod. Bude mít vše, nač si vzpomene. Měsíčně ji budu dávat dostatek peněz, aby nestrádala. Postarám se o ni." Zayn ztěžka polkl. Najednou nevěděl, co říci. Udělal ale pár kroků směrem k němu a zastavil se za jeho zády. 

„Takže ses rozhodl," zašeptal, „Nepolapitelný, zůstane nepolapen." Položil ruku na jeho rameno, aby ho podpořil. Poznal, že je pro něj jeho rozhodnutí bolestné. A to víc, než si myslel. Jenže jak se zdálo, nakonec jeho svoboda zvítězila, nad tím, co cítí. A že Einer miluje, to bylo jasné už všem. A dokonce i Talonovy. Jenže jeho zakořeněný strach z lásky, byl silnější. 

„Nemůžu jinak, Zayne," zašeptal Talon, a Zayn by přísahal, že v jeho hlase zaslechl pláč, „prostě nemůžu. Snad..., to pochopí..." konečně se na Zayna otočil a ten si povzdechl. Pak ho obejmul a poplácal ho po zádech.

 „Láska je složitá, brácho," přikývl Zayn, sám zmožen situací, „já tě chápu. A myslím, že to pochopí i ona. Miluje tě a nebude tě nutit k něčemu, čeho nejsi schopen. Myslím, že dozrála a je z ní žena, která by se k tobě hodila. Ovšem nelze přinutit téct vodu proti proudu. Nikdo nezkrotí živel, když sám nechce být zkrocen." Přivinul si ho na svá prsa a poprvé v životě tušil, že si jeho bratr neví rady se svým životem. A že ho rozhodnutí které učinil, bolí. A to tak moc, že neskonale trpí. 

Ovšem také pochopil, že nemá na vybranou. Tohle byl prostě on. Nepolapitelný.