Einer stála a snažila se na sobě nedat znát, že se jí klepou nohy. Vlastně se třásla celá. Ale nebylo to strachy, věděla, že jí neublíží. I když..., malinko přeci jen. Talon vážně vypadal, jako když přišel o rozum. 

Vázy se roztříštili o stěnu. Služebná s obavami zavřela dveře a Einer se snažila hrdě čelit svému muži. Stále mlčela. Neříkala nic, jen mu zpříma hleděla do očí.

 Zastavil se a zadíval se na ni. Celý se třásl vzteky a zhluboka oddychoval. Dlaně sevřel pevně v pěst tak, až mu klouby na rukou zbělali. Hlavu měl mírně předkloněnou, nahrbená záda, a vůbec vypadal tak, jakoby se právě chystal k útoku.

Einer bezděky polkla. Možná by se přeci jen měla bát, však by se mu neměla možnost ubránit, kdyby se přeci jen rozhodl, ji zabít. Byl o hlavu větší a tak silný. Na sobě měl jen černé tílko, a jeho svaly tak vynikli v celé své kráse.

 Přehlédl ji svým pohledem, ve kterém byl vztek, zuřivost, i značná dávka opovržení. Pevně semkl rty a pak udělal krok směrem k ní. Ani se nehnula. 

„Uteč," zavrčel, jako zvíře, „měla bys zmizet, jestli nechceš přijít k úrazu!" Einer zalapala po dechu, a udělala krok zpět. Zjistila ale, že stojí u zadní stěny místnosti. 

A pak..., nehodlala utíkat. I když se ji snažil vystrašit, věděla, že to dělá proto, aby tím ochránil sebe. Když uteče, nebude muset on čelit tomu, co cítí. Jen hrdě vystrčila bradu dopředu, ale neřekla nic. To ho zřejmě ještě více rozzlobilo.

 „Proč kurva furt mlčíš?! Ty..., která nedokáže na chvíli zavřít tu svou nevymáchanou...," cedil skrz zuby, a u toho se k ní krok po kroku přibližoval, „klapačku!" zašklebil se. Vyplivl to slovo, jakoby ho pálilo na jazyku.

 Pak se náhle zastavil. Jen dva kroky od ní, že kdyby chtěl, natáhl by ruku a měl by jí. Slyšela, jak zhluboka oddychuje zlostí. Skoro jeho dech cítila na své tváři. 

Polkla. Najednou se cítila, jako krotitelka divé zvěře. Protože její manžel, tak v tuto chvíli, opravdu vypadal. Divoce a nespoutaně. Nebezpečně. Zuřivě a nezkrotně. Přesně tak, jaký byl. Ale proto ho přeci milovala. 

A uvědomila si, že i on už si v plném rozsahu přiznal, že právě o svou nezkrotnost přišel. Jen se ještě z posledních sil bránil. Úplně stejně, jako divoké zvíře, které je lapené v kleci. Jen okolo sebe ještě kopal a kousal s posledních sil. Náhle se jeho oči přivřely do úzké škvírky a jeho ústa se protáhla do varovného úšklebku. 

„Svlíkni se!" Zavrčel tak, až ji přejel po zádech mráz, „Do naha!" 

 Chvíli zaváhala. Ale jen na okamžik. A i když jí srdce divoce bušilo do hrudi, váhavě, avšak statečně sáhla k ramínkům svých šat. Když rozvázala šňůrky ramínek a svezli se jí z ramen, všimla si, jak se jeho chřípí zachvělo. Stiskl zuby a jeho oči nyní planuly tak, že se bála, aby se nevznítila. Šaty se ji svezli k nohám a vytvořily malou hromádku.

 „Tak kurva pokračuj!" vydechl naštvaně, když zůstala stát před ním jen v kalhotkách a podprsence.