O hodně dlouhou dobu později, se Talon skulil vedle Einer a zavřel oči. Byl vysílený dlouhým milováním a své tělo snad dostal pod relativní uklidnění. Však vyvrcholil tolikrát za sebou, že snad zásoby spermatu, nashromážděné za dlouhou dobu půstu, úplně vyčerpal.

 Jeho půl roční abstinence, jistě udělala své. Potřeboval už sex tolik, že mu začínalo hrabat, ale nejhorší bylo, že ho potřeboval s Einer. Tak dlouhou dobu neabstinoval snad ani, když mu bylo patnáct. 

Jenže náhle zjistil, že mu jeho děvky nejsou po chuti. Najednou se na ně díval jinak, a nevěděl proč. Najednou mu přišli nechutné a ještě nechutnější to, že by jim dělal to stejné, jako Einer.

 Einer byla panna. Dala mu své panenství a nikdy v životě se jí nedotkl žádný muž. Jen on. Už to vědomí, bylo přímo božské. A také nikdy se nedotkne. Byl rozhodnut zabít, rozčtvrtit a rozsekat každého muže, který na ni jen sáhne.

 Tak dlouho se bránil tomu, co cítí. Co se den ode dne, pomalu a plíživě vkrádalo do jeho srdce a mysli. Zprvu přikládal své pocity pouhé přitažlivosti. Einer ho prostě vzrušovala. Byla přesně tip, který vyhledával. Miloval její bujné křivky a přiváděli ho k šílenství. Stačilo, aby se k němu otočila zády a byl ztracen. 

Jenže postupem času, kdy si myslel, že ho žádná žena nebude štvát více, jak Chloe, Einer to dokázala. A dokázala mnohem víc. Šílel z ní a toužil ji mnohokrát zakroutit krkem. Dostávala se mu ale krůček po krůčku pod kůži tak, až jeho vsugerovaná nenávist, kterou k ní cítil, přetavila se v něco, čemu nerozuměl.

 Najednou žárlil. A žárlil na kohokoliv, by ona jen pohlédla. Nedokázal se soustředit na nic. Byl znechucen sám ze sebe a dlouho si nechtěl přiznat, že se zamiloval do své ženy. Bránil se tomu zuby nehty, a teprve v hádce se Zaynem, to přiznal. 

Ovšem radost z toho neměl. Byl rozhodnut zůstat sám. Navždy, tak jak si kdysi předsevzal a ona mu učinila čáru přes rozpočet. A nepomáhalo nic. Zprvu ani jeho děvky, které po té nedokázal ani vidět. Napomáhalo ani dření v jeho posilovně. Ani práce a ani to, když se zpil do němoty.

 Jediné řešení bylo, se ji vzdát. Myslel si, že když ji přestěhuje a neuvidí ji, že ztratí zájem. Jenže to bylo ještě horší. Ode dne, kdy ji nechal přestěhovat do domu, který ji koupil, byl stále více protivnější i sám sobě. 

Nebyla minuta, kdy by na ni nepomyslel. Kdy by nepřemýšlel nad tím, co zde dělá. Nechal ji hlídat, aby se k ní žádný chlap nemohl přiblížit, i když věděl, že ji nechce do svého života. Nemohl už ani pracovat, protože jeho mysl prostě zaměstnala ona. 

Stačilo, aby mu nějaký z jejích bodyguardů zavolal, že se v jejím domě objevila návštěva, úplně šílel žárlivostí. Jeho bujné představy orgií, které tady pak prováděla, ho vždy zcela odrovnaly. Byl pak protivný, nevrlí a téměř nebezpečný pro každého. 

Zadíval se do stropu a povzdychl si. Jak se zdálo, každá snaha marná. Sice se vyždímal jak citrón, ale jeho mysl zůstala neporušena. Miluje svou ženu. Věděl to už dávno, ale radost z toho neměl.