„Takže sis to nerozmyslela, Einer?" Změřila si Irma dívku pohledem. A když Einer zavrtěla hlavou k odporu, povzdechla si. Obdivovala její odvahu, a ona se jí bude snažit pomoci, jak jen bude moci. 

Talon měl v Nuela Brava svůj apartmán, kam nikdo jiný neměl přístup. Měl svou favoritku, a jen občas si vybral jinou z dívek. Kolikrát se i stalo, že se zavřel v pokoji, a žádnou z dívek si nevyžádal. To ovšem vzhledem k jeho apetitu, bývalo jen sporadicky. 

Musela mu Einer nabídnout, a navléci to tak, aby měl zájem. Talon onen podnik vlastnil, tak moc dobře znal místní poměry. Bylo mu známo, že bohaté paničky se také rády pobaví. Ne jen bohatí muži. 

A ony paničky měly tu výhodu, že mohli zůstat nepoznány. Většina z nich, se oblékla tak jako Einer, skryty pod masku. A pak čekaly v pokoji na svého hřebce. 

Talon ovšem na pokoje dívek nikdy nechodil. Do jeho pokoje je posílala bordelmamá, dle jeho přání. A tak musela Nataša Raymondová, vzbudit jeho zájem. Irma nechtěla, aby zatím věděl, že je zde. Byl dost chytrý na to, aby pojal nějaké podezření. A Nataša dle jejích instrukcí, jeho zájem vzbudit dokázala.

 „To jsem ráda, že jste zase zde, pane McKenno. Mám zde novou dívku, jestli byste..." 

„Nemám zájem," nenechal ji domluvit, „pošli mi Amandu. Jako obvykle."

 „Jak chcete, pane McKenno,  je to ale jedna z bohatých paniček, takže chápete, že její původ vám neprozradím, ale nepochybně..., přesně váš typ." 

„Neslyšela jsi? Nemám zájem. Amanda je vyhovující." 

„Dobrá, dobrá, pane McKenno. Já jen, že ta žena chtěla jen onu zkušenost vyzkoušet, a víc možností mít nebudete. Ale jak chcete..." přikývla a otočila se k odchodu, „každopádně..., ten její zadek se bude líbit místnímu soudci."

 „Počkej," zastavil ji, „popiš mi ji."

 „Je to bohužel blondýna," pokrčila provinile rameny, „vím, že preferujete brunetky. Ale jinak dost dobře vyvinutá."

 „Vyvinutější, než Amanda?" Povytáhl obočí. 

„Jistě, pane. O hodně vyvinutější. Velký prsa, štíhlí pas a velký zadek. Dle vašeho gusta. Dokonalé přesýpací hodiny." Talon na moment zaváhal. Pak ale mávl rukou a povzdechl si.

 „Dobrá. Pošli mi ji do pokoje za hodinu. Přesně!" Zavrčel. 

„Jistě, pane. Jen..., je trochu stydlivá. Nicméně zákaznice je zákaznice a já jí vyhověla. Ale myslím si, že kdybyste trochu uzpůsobil atmosféru v pokoji, aby se uvolnila..." Talon káravě povytáhl obočí, a Nataša dostala strach, aby si to nerozmyslel. 

„Nechceš mne snad poučovat, jak se mám chovat?!" Jeho hlas zněl najednou přísně a téměř výhružně. 

„To bych si nedovolila, pane. Omlouvám se vám, ale..."

 „Dobrá," mávl rukou a přerušil ji, „nemusíš mít strach. Postarám se o její pohodlí. I když..., nicméně..., děvka je tady ona, nemýlím-li se? Bez ohledu na to, kdo to je." Pak zmizel ve svém pokoji.