Talon ještě nějakou dobu zíral nepřítomně do stropu. Pak se posadil na kraj postele a schoval hlavu do dlaní. Nějakou dobu zůstal tak, a Einer nedostala odvahu nic říci. Vztáhla ruku, aby se dotkla jeho zad, nakonec ji ale spustila. 

Náhle Talon zprudka vydechl a vyskočil na nohy. Začal pochodovat místností před postelí, sem a tam. Jen tak, nahý. 

Einer se posadila na posteli, přitáhla si deku pod bradu a sledovala svého nádherného manžela, který vypadal na to, že se právě rozhodl trhnout maratón.

 Pak se před ní zastavil. V celé své nahotě a kráse, zůstal stát proti ní a Einer nahlas polkla. Najednou nevěděla kam s očima. Jeho penis, i když právě v klidovém stavu, byl stále jistě nadprůměrný. Jeho oči planuly jak dva uhlíky a jeho mohutná hruď se dmula pod nárazy jeho dechu. 

„Bylo..., bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy v životě zažila, Talone," zašeptala Einer, aby přerušila dlouhé mlčení, „Milování s tebou je..., je jako zázrak." Neubránila se zčervenání. 

Byla to pravda. Sice měla pocit, že jí přirození snad shoří a byla si jistá, že snad ani nedá nohy k sobě, ale bylo to překrásné. To, jak ji miloval divoce a zoufale. Téměř šílený touhou si ji bral, jako divoké zvíře. I to, jak ji potom pomiloval něžně. Mazlil se s každičkým kouskem jejího těla tak dlouho, že si myslela, že přijde o rozum.

 Celé její tělo zlíbal a neskutečně dlouho se i mazlil s jejím klínem. A ona v tu chvíli měla pocit, že je jediná na světě. Téměř její tělo uctíval svými rty i rukama a ona se cítila jako královna. Nedokázala ani popsat lásku, kterou k němu cítila. 

„Vůbec si nedovedu představit, že bych se mohla oddat jinému muži," pokračovala nervózně, když stále mlčel, „ta představa je nemyslitelná." Polkla a zadívala se mu do očí. Jeho mlčení, rozbušilo její srdce jako na poplach. Současně s jeho nahotou a planoucíma očima, bylo to téměř smrtící. Ještě jednou se zhluboka nadechla a pak pohodila rukou směrem k němu. „Jsi..., jsi nádherný. Jsi tak krásný, Talone a já..." zamračila se a přitáhla si deku ještě více k bradě, „mé křivky nejsou..."

 „Kurva!" přerušil ji jeho hlas konečně. Změřil si ji pohledem a pak zatřásl hlavou, „Kolikrát ti mám říkat, že tvé tělo je přesně takové, jak má být?!" Zpražil ji káravým pohledem a pak si povzdechl, „Když jsi mlčela, bylo to lepší, divoženko." Řekl už o hodně mírněji a pak si prohrábl své vlasy pohybem, který vypovídal o tom, že je nervózní.

 Einer vykulila oči, ale nedala znát své rozrušení. Poznala, že její muž je na rozcestí svého myšlení, a že právě jeho mysl, pomalu rezignuje. Srdce mu bušilo tak, že to poznala i ona a jeho pohled už byl jiný. Smířený a snad i vyrovnaný s tím, co cítí. Zadíval se jí dlouze do očí. Pak zalapal po dechu.

 „Mám strach." Zašeptal, a kdyby nenatahovala uši, aby ji neunikl ani jediný jeho vzdech, jistě by ho neslyšela. 

„Z..., z čeho, Talone?" Také zašeptala a nechala deku spadnout na postel. 

„Z toho..., co cítím."

 Einer bezděky polkla a snažila se zůstat klidná. Konečně se jí její manžel snažil otevřít, a ona to nesmí pokazit. Nesmí ho ještě více vyděsit. Pomalu vstala a postavila se proti němu. 

Přistoupila opatrně, jako k nějakému divokému zvířeti, které by se neopatrným pohybem, nebo slovem, mohl rozutíkat pryč, nebo se začít bránit.