Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEVĚSTA NA ODSTŘEL 11 ČÁST

V celém Varathmoru panovalo podezřelé ticho.
Nikdo z celého království totiž nechtěl upoutat pozornost svého krále, protože ten měl už několik dní špatnou náladu.
Ale tentokrát to bylo ještě horší než kdykoliv jindy.

Kaelthar si ale už dávno zvykl na to, že se před ním lidé skláněly a jeho rozkazy se plnili bez jediného slova.
Zvykl si na to, že se nikdo nikdy neodvážil zpochybnit jeho rozhodnutí, nebo se mu postavit.
Celé armády se před ním skláněly a nikdo nechtěl poznat jeho hněv na vlastní kůži. Byl vládcem těch nejhorších bestií na zemi, před kterým se všichni plazili po kolenou…

A přesto se našla jedna mrňavá, zrzavá a pihatá čarodějnice, která si mu dovolila odporovat.

Ještě teď cítil, jak se v něm vzedmula vlna vzteku, při její drzé odpovědi. Něco takového snad zažil poprvé v životě. Aby mu někdo…kdokoliv odporoval.

A stejně tak se už celých pět dní, co ji uvrhl do kobky, snažil přijít na to, proč to vlastně udělal.

Proč ji nenechal popravit, jako každého druhého, který by se mu postavil? Proč ji nenechal upálit jako čarodějnici na hranici?  

„Zatraceně!“ zavrčel, a zhluboka se napil ze svého poháru.
Jenže mu bylo jasné, že ani víno ani medovina, nedokážou zahnat myšlenky na tu čarodějnici.

Jeho bratři se dávno vrátili do svého království, on ale od chvíle, kdy se mu postavila, nemyslel na nic jiného, a vůbec tomu ale nerozuměl.

Seděl právě ve svých soukromých komnatách a čekal na dívku, kterou si toho večera vybral z harému.

Nebyla první…a rozhodně nebude poslední. A každá z nich věděla, proč je zde. Některé přicházely se sklopenou hlavou a třesoucími se koleny. Jiné se naopak snažily působit sebevědomě, usmívaly se a doufaly, že si získají jeho přízeň. Představovaly si život plný luxusu, drahých šatů a pozornosti mocného muže.
Jenže žádná z nich netušila, jak to doopravdy skončí.

Jenže tentokrát…tentokrát měl pocit, že si dívku pozval hlavně proto, aby zahnala jeho myšlenky na jednu zrzavou vězeňkyni.

Kaelthar se opřel do křesla a přejel prsty po okraji poháru.

Jeho tělo mělo dvě podoby. Lidskou a zvířecí. Nebyly to dvě oddělené bytosti, ale jedna jediná podstata. Bestie v něm byla stejně skutečná jako on sám.

V běžných chvílích ji dokázal ovládat. Mohl se proměnit, kdykoli chtěl, a stejně tak mohl zůstat člověkem.
Jenže existovaly okamžiky, kdy nad ní ztrácel kontrolu.

Při sexuálním vzrušení se jeho tělo začalo měnit samo. Nemohl tomu zabránit, ani kdyby se snažil sebevíc. Bestie se probudila a převzala vládu.

A právě tehdy se rozhodovalo. Pokud žena jeho druhou podstatu přijala, mohla přežít. Mohla se stát tou jedinou, která by vedle něj dokázala stát po zbytek života.

Pokud ne…nepřežila.

Kaelthar se napil vína. Nebylo třeba na to myslet, věděl, jak to končí.
Viděl to už tolikrát, že si přestal pamatovat tváře všech žen, které před ním za ta staletí stály. Ale ani jedna nebyly ta pravá a nepřežila.

Stejně dopadli i jeho bratři. Vaelric a Malrith se sice tvářili, že je jim to jedno, ale Kaelthar věděl své. I oni už dávno přestali doufat.

Kdysi jim matka vyprávěla, že každá bestie má někde svou družku. Ženu, jejíž podstata se s tou jejich dokáže spojit. Kdysi tomu věřil. Tehdy si myslel, že ji jednou najde.
Po staletích už mu to ale připadalo jako pouhá pohádka.

Náhle se ozvalo se zaklepání.

„Dále.“ Zavrčel, a když se dveře se otevřely, dovnitř vstoupila dívka doprovázená dvěma strážnými.
Byla mladá, krásná a oblečená v drahých šatech, které jí nechali připravit. Přestože se snažila zachovat klid, Kaelthar si všiml, jak pevně svírá ruce.

„Můj pane,“ zašeptala a sklonila hlavu.

Nevěnoval jejímu pozdravu větší pozornost. Jen krátce pokynul strážným, aby odešli.

„Pojď blíž.“ Řekl, a dívka poslechla.

Kaelthar se napil vína a na okamžik si ji prohlédl.
Věděl, co každá z dívek očekává. A každá doufala, že právě ona bude jiná. Že si ji zapamatuje, a že ji bude chtít znovu vidět.

Některé ženy se ho bály. Jiné se snažily svůj strach skrýt za úsměvy a lichotkami. A tato patřila zřejmě k těm druhým, ale bylo mu to jedno.

Nečekal od ní nic víc než to, kvůli čemu si ji nechal přivést. Sex.

Kaelthar zachytil její bradu mezi prsty a přiměl ji, aby se mu podívala do očí. 
Byla krásná, ale necítil nic. Nic než pouhý chtíč. Jen jeho tělo se probudilo touhou po ženě.
Potřeboval ukojit svou neutuchající sexuální potřebu, kterou ale ještě žádná dívka neuspokojila.
A kterou dokáže ukojit jen ona…jeho fate. Jeho družka…a jediná žena, která dokáže přežít milování s bestií.

Přitáhl si ji k sobě a políbil ji.
Jeho tělo hořelo touhou, ale tentokrát si byl jist, že potřeboval ukojit nejen proto, aby si ulevil, ale hlavně proto, aby mu v hlavě přestaly vířit vzpomínky na tu malou čarodějku.

Ale tentokrát se ani nesnažil být jemný. Chtěl od té dívky jen jedno…a věděl, že tahle stejně jako každá další nepřežije.

Bestie v něm už se probouzela. Svaly se mu napjaly, prsty se proměňovaly a z hrdla se mu vydral další temný zvuk. Řev, který zcela zakryl vyděšený výkřik dívky, která neměla sebemenší šanci na útěk.

Bestie v něm se probrala naplno a Kaelthar přestal vnímat okolní svět. Vnímal pouze vlastní touhu, potřebu, a instinkt, který nedokázal ovládnout.

Dívčin vyděšený křik se brzy rozplynul v tichu jeho komnat, a když bylo po všem, zůstalo po ní jen bezvládné tělo.

Další žena, která nebyla tou pravou.
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Portrét




Archiv

Kalendář
<< listopad / 2026 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 514286
Měsíc: 22581
Den: 611