Vaelthira stála na jednom z balkonů Varathmoru a mlčky pozorovala krajinu rozprostírající se pod hradem.

Krajinu, které její tři synové vládli tvrdou a nesmlouvavou rukou.

Každý z nich byl jiný, a přesto je milovala všechny stejně. I když si za dlouhá staletí vydobyli pověst krutých vládců, ona jediná je znala takové, jací skutečně byli. Znala jejich povahy, jejich slabosti i to, co před ostatními pečlivě skrývali.

Kaelthar vládl největší a nejvýznamnější části říše a jeho sídlem byl Varathmor. Byl nejvážnější a nejkrutější z bratrů. Jeho jméno budilo respekt i za hranicemi vlastního království a jen málokdo se odvážil postavit mu do cesty.

Vaelric měl vlastní království, vlastní hrad, vojsko i poddané. Ze všech tří byl nejrozvážnější, chladný a analytický. Než něco udělal, vždy si všechno důkladně promyslel. A když už se jednou rozhodl, jen máloco ho přimělo změnit názor.

A Malrith, nejmladší z nich, vládl rovněž vlastní části Marvalenu. Byl nejveselejší, rád provokoval a nikdy neměl daleko k nějaké jízlivé poznámce. Jeho smysl pro humor však často zakrýval skutečnost, že dokáže být stejně nebezpečný jako jeho bratři.

Vaelthira si povzdechla.
Tak moc si přála, aby její synové konečně našli ženy, které by dokázaly přijmout jejich druhou podstatu. Ženy, které by přežily okamžik, kdy se v nich probudí jejich pravá, zvířecí stránka.

Jenže po tolika staletích už se zdálo, že něco takového není možné.

A scénář byl vždycky stejný…
Několikrát do roka přijížděly do Varathmoru nové dívky. Každý z jejích synů si mezi nimi vybíral několik žen, které následně odjížděly do jeho království a stávaly se součástí jeho harému. Měly krásné komnaty, služebnictvo, drahé šaty a vše, co si jen mohly přát.

Jenže žádná z nich nevěděla, jak dlouho jí tento život vydrží.

Čekaly na okamžik, kdy si je jejich král vyžádá. A některé z nich se dokonce těšily. Představa, že se stanou oblíbenkyní mocného panovníka, jim připadala jako splněný sen.

Netušily však, co je čeká za zavřenými dveřmi.

Vaelthira na okamžik zavřela oči. Tolik žen už viděla přicházet a tolik jich nikdy nespatřila odcházet. A přesto se výběr opakoval znovu a znovu.

Její synové mohli mít milenky, mohli si užívat ženské společnosti a žít jako muži. Jenže to nikdy nebylo tím, na co čekali.

Jejich skutečné spojení bylo mnohem víc než pouhé tělesné potěšení.

Každý z nich v sobě nesl druhou podobu. Bytost, která nebyla jen proměněným tělem, ale samotnou podstatou jejich krve. A právě ta rozhodovala o tom, zda ona žena může stát po jejich boku.

Když se král po spojení proměnil, jeho zvířecí stránka buď ženu přijala, nebo ji zabila.

Už dávno přestávala věřit, že se někdy dočká dne, kdy některá z těch žen vyjde z králových komnat živá. Přesto doufala, protože byla především matkou.

Tentokrát se však nemohla zbavit myšlenky na dívku, o které se před chvílí dozvěděla. Na tu, kterou Kaelthar nechal zavřít do kobky.

Možná byla jen další drzou čarodějnicí, která si neuvědomovala, komu se postavila, ale přesto ji něco na celém příběhu znepokojovalo.

Kaelthar nikdy nedělal podobná rozhodnutí bez důvodu.

A ona hodlala zjistit, co za tím vězí.