„Smečko sem!“ Vykřikl Alfa hlubokým, hrdelním tónem, až se vzduch zachvěl.
Nebyl to ale jen rozkaz, byl to Alfí svolávací signál, který vlci vnímají tak silně, až jim vibrují kosti.

A hrad na to zareagoval okamžitě…

Z temných chodeb, ze schodišť, z úkrytů, a všude tam…kde se před chvílí všichni krčili strachem, se začaly ozývat kroky.

Vlci vycházeli ven jeden po druhém, jako by je něco táhlo. A táhlo… Luna.
Její pach byl silný a neagresivní, a to znamenalo jediné: Alfa se uklidnil.

Alfa reagoval na pach Luny, a jeho agresivní hormony ustoupili do pozadí… proto se smečka přestala bát, a za chvíli se zaplnil celý přijímací sál.

„Můj Alfo,“ Řekl Kaelan, který si jako první troufnul předstoupit před trůn.
Poklekl, sklonil hlavu a pak se otočil k Sereně.
Jeho oči se na okamžik rozšířily…cítil pach Luny. Její feromony byli tak silné, že o tom nikdo ze smečky nemohl pochybovat.
„Moje Luno…“ Vydechl a přiložil pěst pravé ruky na své srdce.

Za ním poklekli všichni ostatní… Lovci. Strážci. Mladí vlci. Stařešinové.
Celá síň se zaplnila těly, která se skláněla před poutem, které se právě zrodilo.

Ravenn zvedl hlavu a jeho hlas se rozlehl celou síní.
„Našel jsem svou Lunu. A svolal jsem vás, protože rituál přijetí musí být viděn. Musí být cítěn. A musí být uznán.“

Smečka ztichla. Nikdo se ani nepohnul. Vlci instinktivně zpomalili dech, aby mohli lépe vnímat pachové signály.

 „Budeš přijata a budeš označena, před celou smečkou.“ Řekl Ravenn a zadíval se Luně do očí.
Nebála se ho, to poznal. Ba naopak, sebevědomě zvedla hlavu, a s Luní autoritou, se podívala dolů, na své poddané.

„Tak tedy začni, Alfo,“ pronesla tiše, a Alfa na okamžik zadržel dech a hrdě si ji k sobě přivinul.

Držel ji v náručí jen krátký okamžik, ale stačilo to.
Její pach ho zasáhl jako vlna. Prudce… jako signál, který aktivuje jeho nejhlubší instinkty.

„Označím si tě,“ zavrčel rozrušeně, a pak se zhluboka nadechl. Tak, že se jeho vlčí reflexy rozeběhly jako lavina.

Její pach ho udeřil do nosu tak silně, že mu na okamžik selhal dech. Byl to reflex, který nemohl zastavit a jeho vlk vyrazil ven…
Celá přeměna ale nebyla potřeba.
Tesáky se Ravennovi prodloužily jako první. Na hlavě se mu vyrostli vlčí uši a zorničky se stáhly do úzkých vlčích štěrbin, aby mohl lépe zaostřit na jediný cíl: Lunu.
Ocas se objevil jako poslední…jeho aura se zvedla jako tlaková vlna a vlci v síni to ucítili okamžitě.

Tohle byla částečná transformace… biologický stav, kdy vlk vyrazí ven jen napůl, protože instinkt je příliš silný.
Ale situace nevyžadovala plnou přeměnu, a Ravenn nechtěl svou Lunu trápit víc, než bylo nutné.

„Ani se nehni,“ Zavrčel, a chytil ji kolkem pasu, aby si ji k sobě pevně přivinul. Pak se naklonil k jejímu krku, ale Serena neuhnula. Jen lehce naklonila hlavu na stranu, aby mu to ulehčila.

Jazykem olízl tepnu na jejím krku, a pak se jeho tesáky dotkly její kůže.
„Jsi moje!“ Zavrčel do jejího krku a pak si ji označil.

V síni to zašumělo jako na povel.

Vlci ucítili výboj…okamžik, kdy se jejich feromony propojily a vytvořily pouto Alfa–Luna.

Někteří vlci sklonili hlavy ještě níž a jiní s úlevou vydechli. Stařešinové se narovnali, jako by cítili, že smečka konečně najde klid.

„Alfo,“ pronesl hlubokým hlasem Haldor Grimvell a vystoupil z davu, „rituál přijetí je dokončen. Ale tradice velí, aby byl dnes večer vykonán i Rituál spojení.“

„Znám tradice, Haldore Grimvelle,“ zavrčel Alfa varovně a několik vlků preventivně ustoupilo zpět. Jeho hlas byl hluboký a napjatý, stále ještě napůl vlčí a jeho aura kolem něj vibrovala jako napnutá struna.

Pak se pomalu otočil k Sereně.

Nebyl to pohled samce v říji…byl to pohled Alfy, který právě vytvořil pouto… a teď si ověřoval, zda ho Luna přijme i před smečkou.

Jeho zorničky byly stále úzké a vlčí, ale v jejich středu se objevila lidská kontrolka… Instinkt se stáhl, ale dominance zůstala.

„Moje Luno…tradice velí, aby byl dnes večer vykonán Rituál spojení. A já chci slyšet, že stojíš po mém boku.“

Nebyla to otázka…byl to test…a Luna to poznala.

„Stojím,“ řekla tiše. „A budu stát tam, kde stát mám.“

V síni to znovu zašumělo. Vlci ucítili, jak se pouto stabilizovalo. Luní feromony se spojily s Alfími a vytvořily rovnováhu, kterou smečka vnímala jako uklidňující tlak na hrudi.

„Odveďte Lunu,“ řekl Alfa a kývl na služebné, „A připravte ji pro večerní obřad. Tradice musí být dodržena.“