Serena se postavila doprostřed Alfovy ložnice a rozhlédla se kolem. Pokoj byl prostorný a první čeho všimla, byla obrovská postel plná kožešin. Veliký krb v rohu místnosti, lovecké trofeje na stěnách, ale jinak byl pokoj neútulný…typicky mužský brloh.
Ihned ji napadlo, že co nejdříve začne pokoj zútulňovat. I proti jeho vůli, samozřejmě.

 Hned co vstoupila, udeřil ji také do nosu jeho pach.
Byl horký, těžký, hutný… jako vzduch před bouří. Měl v sobě kovový podtón… který byl pro Alfy typický. Mísil se s vůní kožešin, starého dřeva a pryskyřice, která se držela v závěsech.

Serena se nadechla ještě jednou a srdce se jí rázem rozbušilo jako na poplach.
Od chvíle, kdy se její vlčice probudila, byla na něj naladěná tak, že ho cítila všude…a sebemenší závan jeho vůně v ní vyvolával potřebu spojení.

Toužila po něm tak, jak si to ještě před několika hodinami ani nedokázala představit. Však to byl on, kdo si před čtyřmi roky vzal její panenství, aniž by se jí ptal na její názor.

Nemohla ale nikdy říct, že by ho za to nenáviděla. I přesto, že tehdy nebyla připravená, cítila víc než jen pocit z nuceného spojení. Už tehdy…ač bez vlčice, cítila touhu k tomu neznámému muži patřit.
A pak…dal jí přeci Noxe.

To ovšem neznamenalo, že by mu odpuštění, měla v plánu dát tak snadno. Byla si vědoma důležitosti Rituálu označení, a ještě více chápala, jak důležitý je pro smečku Rituál spojení…na to vše byla ochotna přistoupit.

Pak ale měla v plánu Alfu pěkně potrápit. Ne snad z pomsty nebo ze zloby, ale proto, že Luna není jen samice po boku vůdce.
Luna je síla, která Alfu vyrovnává, a tak se velmi brzy dozví, že jeho Luna nebude žádná tichá, poslušná stínová postava.

Serena se slabě pousmála. Ano, rituál přijme, tradici dodrží. Ale Ravenn… ten si ji bude muset zasloužit.

Tak jak velí tradice a jak Alfa přikázal, ji ženy samozřejmě připravily.
Předtím vykonaly vše, co bylo nutné…

Rituální očistu … do koupele jí namíchaly směs bylin, které stabilizují Luní pach a potlačují stresové hormony.
Poté jí oblékly jednoduchou, lehkou noční košilku a na tělo jí nanesly tenkou vrstvu vlčího oleje, který zvýraznila její přirozený pach. Jakýsi biologický zesilovač, který vlci používají při rituálech, aby smečka lépe vnímala jejich status.

 „Ženy vykonaly, co měly. Tvůj pach je čistý a stabilní. Smečka tě přijala,“ Ozval se hlas za Ylvy, za jejími zády, „A Alfa… ten tě cítí až sem.“

Ylva přistoupila blíž a položila jí ruku na předloktí.
„Až vstoupí, zůstaň klidná. Nemusíš z něj mít strach.“

 „Nebojím se ho,“ řekla tiše Serena a vystrčila bradu vpřed.

„To vím,“ odpověděla Ylva. „A právě proto tě smečka přijala.“

V té chvíli se za dveřmi ozvalo hluboké, hrdelní zavrčení. Vlčí signál, který se nedá zaměnit. Vibrace… která se opřela o kamenné stěny a rozběhla se po podlaze jako nízké dunění.

 „Alfa přichází.“ Zašeptala Ylva a v tom se dveře se otevřely.

Ravenn vstoupil dovnitř jako bouře držená na uzdě.
Tesáky měl stále prodloužené, vlčí uši se mu zvedaly při každém zvuku, a jeho úzké zorničky byly zaostřené jen na ni.
Jeho těžká, horká vlčí aura zaplnila místnost okamžitě.

Serena cítila, jak se jí zrychlil tep a její vlčice se napjala jako luk.
Alfa vypadal naprosto dokonale.

Vlasy měl po koupeli ještě mokré, a na sobě měl tmavou, jednoduchou tuniku bez rukávů, která se mu napínala přes ramena a hrudník jako druhá kůže.

Na nohách měl jednoduché kalhoty z tmavé kůže, a přes ramena přehozenou kožešinu. Symbol Alfy… kožešina z vlka, kterého porazil při rituálu nástupnictví, když přebíral smečku po otci.
A byl bos.

„Luna je připravena,“ řekla Ylva, když se Alfa zastavil jen pár kroků od Luny.

Ravenn na ni ani nepohlédl. Jeho oči byly přilepené k Sereně, jako by nic jiného neexistovalo.

„Vidím,“ zavrčel, a pak počkal, až Ylva opustila místnost.

Dveře se za ní tiše zavřely, a v ložnici zůstalo jen ticho… a jejich dva pachy, které se začaly pomalu míchat ve vzduchu.