Síň byla plná vlků. Všichni stáli v kruhu, s očima upřenýma na svého Alfu, který byl poprvé po letech klidný.
Jeho aura byla stabilní, vlk byl tichý, a jeho dominance stálá, ale ne výbušná.

Smečka to cítila a byla spokojená.

A Ravenn byl přesvědčený, že všechno je v nejlepším pořádku…

Jeho vlčí logika mu totiž říkala, že všechno je v nejlepším pořádku… Rituál proběhl. Spářil se se svou Lunou, a smečka byla spokojená. Hotovo!

„Moje Luna,“ prohlásil hrdě před celou smečkou, „je silná a poslušná. A tak to má být.“

Smečka zaburácela souhlasem a uznáním.
A přesně v tom okamžiku se zpoza dveří vyřítil malý, černý, rozcuchaný tvoreček…Nox. A běžel přímo k Luně.

Serena se sehnula, zvedla ho do náruče a Nox se jí okamžitě zavrtal do krku. Zavrtěl ocáskem a Luna se poprvé od rituálu usmála.

„Poslušná?“ Řekla, a jakoby nic, pohladila Noxe po hlavičce. „Alfo… jestli chceš další štěňata, budeš si mě muset předcházet.“

Síní to projelo jako blesk…
Mladí vlci vyvalili oči a Stařešinové prudce vydechli. Kaelan se smál tak, že se musel opřít o sloup, a Ylva si zakryla ústa, aby nevyprskla smíchy.

A Ravenn vypadal, jako kdyby mu někdo právě vyrazil dech.
Jeho aura se stáhla a oči se mu do široka rozšířily.
A poprvé v životě nevěděl, co říct.

„Cože?“ vydechl nakonec, úplně ztraceně.

„Řekla jsem, že další štěňata nebudou… pokud si mě nebudeš předcházet, Alfo. Očekávám totiž… že se mi budeš dvořit.“

V síni to zašumělo…
Kaelan se složil smíchy na zem a Stařešinové se zatvářili, jako by právě viděli něco, co se nestalo stovky let.

A Ravenn vypadal, jako kdyby mu někdo právě řekl, že se musí naučit tančit.

„Dvořit?“ zopakoval tiše, jako by to bylo slovo z jiného vesmíru.

 „Ano, dvořit, Alfo,“ usmála se na něj sladce, „Předcházet si mě.“

„Co… přesně… to znamená?“ vydechl zmateně.

„To znamená…že na to, jak si mě získat, budeš muset přijít sám.“

Smečka ztuhla a Ravenn poprvé v životě vypadal naprosto bezradně.

„A možná…“ Pokračovala Serena a pohladila Noxe po hlavičce, „…možná jednou… bude i rituál. Ne ten vlčí…ale náš.“

„Rituál?“ Ravenn vyvalil oči.

 „Ano. Rituál, který si zasloužím. Svatební obřad.“

A pak dodala něco, co ho dorazilo úplně:

„A dokud se nenaučíš být mým partnerem… žádné další páření nebude.“ Mrkla na něj, a lehce mu přejela dlaní po hrudi. Jen tak…jakoby nezištně, ale Alfa okamžitě začal zhluboka oddychovat.

Prudce se nadechl, a skoro vyděšeně se podíval na svou Lunu.
Něco takové nečekal ani v tom nejdivočejším snu. Na jednu stranu byl rozladěný, ale na druhou zase hrdý na to, že je jeho Luna silná.

Hlavou mu projela otázka, zda ho dnes Luna neodmítne. Však jeho tělo si znovu žádá spojení, a říje mu to ani trochu neusnadňuje.

A smečka… ta se nahlas rozesmála, rozštěkala, rozvrčela a rozjásala zároveň.