Ylva Dravenhart se pobaveně dívala na spoušť, který ten malý, černý ďáblík způsobil…

U stánku švadleny visely barevné pruhy látky, které Nox při běhu zachytil ocasem. Jablka se kutálela po tržišti, a několik z nich se zakutálela přímo pod nohy pekaře, který málem skončil v pytli s moukou. Z pytle s ovesnými vločkami se vysypal jemný prach, který se teď vznášel ve vzduchu jako mlha a usazoval se na všem, co mu stálo v cestě. Jeden z košíků s pečivem se převrátil a několik bochánků se skutálelo přímo pod nohy dvou žen, které se snažily udržet rovnováhu. A z vedlejšího stánku se sesypaly dřevěné lžíce a vařečky, které dopadaly na zem s dutým klapotem.
 Serena mezitím s panikou v očích prorážela dav, zatímco trhovci nadávali, mávali rukama a snažili se zachránit, co se dalo.

„Ten malý černý ďábel je postrach okolí!“ nadávali trhovci sborově, mávali rukama a ukazovali směrem, kudy Nox prchal. „Tohle patří do ohrady, ne mezi stánky! Ať si ho ta jeho matka zavře doma! Tohle patří na řetěz, ne na tržiště!“ Ozývalo se ze všech stran tolik, že Ylva pomalu začínala ztrácet trpělivost.

Poznala pravdu v jediném okamžiku. Stačil jí jediný pohled na štěně s temně jantarovýma očima, a tím zvláštním, hustším a jinak rostlým pruhem na jeho hřbetu, který se v jejich rodu dědil po generace, a bylo jí to jasné.

Amulet na jeho krku sice tlumil jeho pach, ale ne pro ni, matku Alfy, která dokázala cítit rodovou krev i přes byliny a oleje.

Ylva Serenu vídala na tržišti už dlouho, ale nikdy neměla potřebu se zastavit, až dnes.
 Dítě znala jen jako neposednou černou šmouhu, kterou trhovci proklínali pokaždé, když tudy projížděla.  
Nikdy nebyla dost blízko, aby ucítila jeho pach, nikdy neviděla jeho jantarové oči zblízka a nikdy nezachytila napnutou srst, v níž se rodový pruh ukazuje jen při plném běhu.

„Kdo nám to zaplatí?!“ Hulákali trhovci stále jeden přes druhého, zatímco se Serena zoufale snažila schovat svého syna pod dlouhou suknici.

Ylva k nim pomalu došla, zastavila se uprostřed té spouště, bez jediného slova sáhla do váčku u pasu, a položila na nejbližší pult několik těžkých stříbrňáků.

„Tohle pokryje škody,“ pronesla klidně a trhovci okamžitě zmlkli. Nikdo se neodvážil ani pípnout, protože matku jejich Alfy… váženou Ylvu Dravenhart všichni znali moc dobře.

„Děkuju… já…já nemám tušení, jak vám to vrátím,“ vydechla Serena roztřeseně a přitiskla Noxe k sobě, jako by se bála, že jí ho někdo vyrve z náruče.

 „Nemusíš mi nic vracet,“ pronesla tiše Ylva, „Ale přijď za mnou na hrad. Musíme si o tom promluvit.“ Pak se otočila, a nastoupila do kočáru, který na ni trpělivě čekal opodál, „Teď spěchám.“

A než Serena stihla cokoli říct, Ylva Dravenhart zmizela stejně samozřejmě, jako se před chvílí objevila.