Bratři mávli rukou a jejich muži hned věděli, co mají dělat. Do síně přinesli velkou dřevěnou káď, a postavili ji poblíž ohně.

Káď naplnili vodou až po okraj, a pak nanosili do krbu velké kameny. Oheň je brzy začal olizovat, až se rozpálily do ruda. Muži čekali, až budou žhnout dostatečně, aby je mohli házet do vody, a připravit tak koupel pro své náčelníky. Síní se začalo šířit syčení, a první závoje páry se zvedaly ke stropu. A když se rozpálené kameny z ohniště házely dovnitř, ozvalo se syčení tak hlasité, že na okamžik přehlušilo zpěv. Pára se zvedla jako mlha, hustá a vlhká, a brzy se celá síň naplnila dusivým teplem.

Bratři se zatím znovu posadili na svá místa v čele stolu. Rohy medoviny měli pevně v rukou, smáli se s ostatními a vyprávěli o boji, jako by se nic nedělo. Bylo to, jako by jejich rozkaz byl jen drobnou vsuvkou do zábavy..., nic, co by je vytrhlo z veselí.

Jejich rozkaz byl jasný, a oni věděli, že bude splněn.

„Dcery náčelníka," pronesl Erik klidně, aniž by odvrátil oči od rohu, „sežeňte věci na koupání."
Leif přikývl a dodal: „Mýdlo, hřebeny, vonné masti. Ať voda voní jako les po dešti."

Sestry se váhavě zvedly, srdce jim bušila, ale poslušně začaly shromažďovat, co bylo požadováno. Přinesly kus drsného mýdla z loje a popela, kostěné hřebeny, vonný tuk na vlasy a svazky bylin, které se vkládaly do horké vody.

Muži kolem se dál smáli, zpívali a připíjeli, zatímco pára houstla a síň se měnila v dusivou lázeň.

Všichni věděli, že se blíží chvíle, kdy bratři vstanou a očista začne.

„Koupel je připravena!" zvolal jeden z válečníků, a jeho hlas se rozlehl síní.

Erik i Leif se klidně zvedli od stolu a beze spěchu začali odkládat oděv, jako by se nacházeli v soukromí, a ne před zraky celé družiny.

Sestry, stojící opodál, zůstaly stát bez hnutí. Nedokázaly od nich odtrhnout zrak, i kdyby chtěly.

Udiveně sledovaly, jak se bratři svlékají do naha s naprostým klidem, a bez stopy studu. Nikdy neviděly tak krásné muže..., a ještě k tomu nahé.

Bylo to vůbec poprvé, kdy spatřily nahé mužské tělo, a jejich tváře zrudly, když jim oči, proti jejich vůli, zabloudily k jejich rozkroku.

Bratři si toho jako naschvál všimli. Oba se rozesmáli, jako by to nebyli oni, kdo stojí nahý uprostřed síně, ale někdo jiný, koho se to netýká. Pak se s potěšením ponořili do horké vody. Každý se usadil na jedné straně kádě, s rohem medoviny v ruce se pohodlně opřel a nechal páru stoupat kolem sebe.

„Tak," pronesl Erik klidně, „přistup, děvče, a umyj mě."
„A ty," Leif se pousmál a jeho vlčí oči se zaleskly, když se obrátil k Sigrid, „vezmi mýdlo a hřeben. Vlasy, tělo, všechno. Ať jsme čistí, než si vezmeme, co nám patří."

***

Vikingové byli na svou dobu výjimečně čistotní. Pravidelně se koupali alespoň jednou týdně..., sobota se v severských jazycích dodnes nazývá „laugardagur", tedy „den lázně" ..., a denně si myli obličej, vlasy i vousy.

Používali hřebeny z kostí, mýdlo z loje a popela, a dokonce i vonné oleje a byliny, aby jejich těla a vlasy působily upraveně.

V kontrastu s většinou Evropy, kde byla koupel považována za luxus a lidé se myli jen zřídka, někdy sotva jednou či dvakrát do roka, působili Vikingové jako zjevení.

Právě proto ženy v Evropě často podléhaly jejich kouzlu..., byli to velcí, statní muži, kteří nejen budili respekt svou silou, ale navíc voněli a působili upraveně. 

Tento obraz není jen legendou, ale je doložen v dobových pramenech i archeologických nálezech.