„Sejdeme se zítra ráno v kanceláři." Řekl Talon směrem k Damionovy u večeře. 

Damion přikývl, bylo mu jasné, kam má namířeno. Často chodil i s ním, i když bylo jisté, že na Talonovu výdrž prostě nemá. Byli doby, kdy Talon Nuela Bravu navštěvoval každý den. A jelikož tam měl i svůj vlastní apartmán, nic mu tam vlastně nechybělo.

 Damion ho chápal. Vybudoval si život, jak si představoval, a nehodlal se ho vzdát. Vybudoval si v mafii pozici, jako Kieran a svůj soukromý život zasvětil své svobodě. A i on musel přiznat, že se jim žilo vlastně vcelku dobře.

 Nemuseli se nikomu zpovídat. Na nikoho ohlížet a dělat si co chtějí. Když měli chuť, tak se prostě opili do němoty. Když měli chuť, zapálili si brko. A když měli chuť, tak si prostě došli do bordelu. Idylický staromládenecký život, si ale Talon nechtěl nechat za žádnou cenu vzít. 

A bylo jisté, že ho k tomu nedonutí ani vědomí toho, že je ženat. Však onen statut bral jen jako změnu stavu v průkazu. Nic víc a nic míň. Sepsal dokonalou svatební smlouvu, kterou kdyby Einer přijala, nic by ji nechybělo. Jen on.

 Protože Talon si prostě zakázal, se zamilovat. A i když se okolo něho motala spousta žen, ještě žádné se nepodařilo víc, jak ho dostat do postele. 

A evidentně si to zakázal i nyní. Damion znal svého bratra, tak mu bylo jasné, že jeho žena je přesně typ, který ho přitahuje. Vždy říkal, že když si na ženskou lehne, musí cítit její měkkost a hebkost, a ne její kosti. Přitahovala ho, to bylo nesporné. Ale co bylo horší, Eiren byla tolik podobná povahou jeho švagrové, že si prostě byť jen na vteřinu zakázal připustit, že by ji mohl milovat. 

Rozhodl se dělat, jakoby tu nebyla. Jakoby se jeho statut nezměnil. Žít, tak, jako před tím, a poskytnout i jí, svobodu. A proto jistě i nyní, měl opět namířeno do Nuela Bravy.

 Ona ho svou přítomností rozrušovala. Vnímal ji. I když se snažil to nedávat najevo, vnímal její přítomnost dost intenzivně. Rozrušovala ho. 

A to Damion pochopil, protože být na místě Einer jiná žena, tak ho svým sváděním už dostala do postele. Každou jinou by už dávno měl ve své posteli, když se mu tak sama nabízela. S tím Talon nikdy neměl problémy. Ale jí se bránil, a raději utíkal pro útěchu do bordelu. To znamenalo ovšem jediné..., nebyl si jist tím, co cítí, a bál se, že kdyby ji podlehl, mohl by se zamilovat. 

„A kam jdeš?" Vzhlédla Einer od svého talíře.

 „Do Nuela Bravy, divoženko," odpověděl Talon klidně, „vrátím se až zítra večer. Nemusíš mít ale strach. Jak jsem pochopil Damion dnes zůstává doma a dům je střežen ochrankou."

„Nemám strach. Jen jsem myslela, že budeš doma. Vždyť..."

 „Vždyť jsem byl i včera, že?" Skočil ji do řeči, „Na to si budeš muset zvyknout. Dříve jsem chodíval i častěji."

 „Zvyknout..." vydechla Einer a zamračila se, „nicméně..., já do Nuela Bravy nesmím."

 „Správně. Jak jsem řekl." 

„Řekl jsi, že jsem svobodná..."

 „Jako já." Přikývl.

 „Tedy mohu si najít milence?"

 „Milence?" zarazil se Talon a zamračil se. Vlastně..., proč by nesměla. Mohl by ji i najít takového, aby neměl o ní strach, ale nějak se mu při té představě rozbušilo srdce. Nevěděl ani proč, ale ta představa, se mu příčila. „Řekl jsem, že ti koupím robertka." Zabručel. 

„Dobře, ale alespoň jednu věc, bys pro mě mohl udělat?" Vydechla a podívala se na něj nevinným pohledem.

 „Jakou?"

 „Jsem panna, a nechci se připravit o panenství sama tím, že mi koupíš vibrátor. Přivedeš mi muže, který by to udělal?"