Talon zůstal několik chvil, jako když ho opaří. Měl by jí sehnat někoho, aby ji odpanil? Ta myšlenka se mu ale vůbec nelíbila. A vlastně ani nevěděl proč. Však je svobodná, stejně jako on. Tak si to přeci přeje. Jako kdyby prostě ženatý nebyl. Tak proč mu kurva tak moc vadí představa, že by ji měl snad sehnat milence? 

Přeci by to bylo nejrozumnější řešení, vzhledem k situaci. Bylo by vše stále jako dřív, než mu ji Kieran pověsil na krk a každý by si žil svým vlastním životem. Jenže k jeho překvapení, se mu ona představa příčila. Alespoň co se týká jí.

 Když si ji představil s jiným mužem v posteli, rozbušilo se mu srdce jako zvon. Proč, ale kurva? Nic jinýho, než žít tak jako dřív, přeci nechce. Slíbil si, že bude stále žít jako svobodný. A slíbil to i jí. Neměl by ji to tedy zakazovat. Moc dobře věděl, že by neměl. Nebyl z těch, který káže vodu a pije víno. Jenže v jejím případě, prostě neměl na vybranou.

I když by si za to sám sobě nejraději nafackoval, musel jí to zakázat. Potřeboval ale vymyslet nějaký rozumný důvod, aby nevypadal jako pokrytec. I když jím ale zřejmě byl, pomyslil si. Však od té chvíle, co je zde, pokaždé když večer zavře oči, vidí před sebou její tělo. Představuje si, jak ses ní miluje. A to ke své nevrlosti i tehdy, když je se svými milenkami. 

Přičítal to ale pouze svému chtíči. Touze po něčem, co nemohl mít. Přeci se mu tak stále nabízela a chodila téměř polonahá, že jaký chlap by neměl choutky?Každý druhý, by již už dávno přefikl.

 To on ale udělat nehodlal. A nehodlal ani dovolit to, aby to udělal někdo jiný. Ať je třeba pokrytec nebo ne, prostě jí to zakáže. A o důvodech proč mu ta představa přijde téměř zraňující, nehodlal přemýšlet. Pak ho ale napadl spásný nápad. 

„Obávám se, divoženko," povytáhl Talon obočí, „že v tom případě jsi prohrála. Sice ještě zbývá měsíc, ale rovnou to můžeš zabalit."

 „Jak to myslíš?" Zamračila se na něj.

 „Tvé panenství a nevinnost, je jediné tvé krédo, se kterým můžeš pracovat. Kdybys ho neměla, můžeš to vzdát rovnou. Protože pak máš stoprocentní jistotu, že se s tebou chtít vyspat nebudu. Od toho mám svých milenek dost. Tomu věř." Zamrkal. Zadíval se jí do očí a čekal. Einer zalapala po dechu. Dostal ji? Nemohla tomu uvěřit. Ano, pochopila ho. Kdyby trvala na odpanění a na tom, že si najde milence, přestal by po ní toužit a ztratila by naději na úspěch.

 „Fajn!" zamračila se na něj, „Nechám si to ještě projít hlavou." Pokusila se o strojený úsměv. Dobrá, možná si nyní připíše jeden bod on. Možná vyhrál bitvu, ale válka ještě není skončena.

 „Mám tím snad rozumět to, že sis to rozmyslela?" Zašklebil se na ni Talon. 

„Jistě. Rozmyslela. Počkám si..., až mě mého panenství zbaví můj muž."

 „To se nestane, divoženko," zasmál se Talon nahlas, „nepřijdu za tebou, abych se s tebou miloval, a tudíž tě ani nezbavím panenství." 

„Chceš se vsadit?" Vyhrklo z ní samo. 

„Už zase?" 

 „Když mě do měsíce zbavíš panenství, nastěhuju se do tvé ložnice a přijmeš mne, jako právoplatnou manželku.