„Nebylo to trochu kruté od tebe? Vzít si svou ženu v zastoupení, a ani se neukázat na vlastní svatbě?" Pronesl Damion do ticha, když se spolu posadily před krb obývacího pokoje. 

„Proč myslíš? Jde přeci jen o formalitu. Jasně jsem určil podmínky svatební smlouvy a vyjádřil jsem se snad dosti srozumitelně o tom, že pro mě se tou svatbou nic nemění. Jen prostě nějaká ženská, bude nosit moje jméno. Nic víc." Přijmul od bratra skleničku whisky a kopl ji do sebe.

 Nebyl ani trochu nadšený z toho, že se v jeho průkazu změnil status svobodný, na status ženatý. Ale nic to neznamenalo. Alespoň pro něj ne. Byl rozhodnut zůstat svobodný, za každou cenu.

 Vždyť co se dokázalo vyrovnat klidu, který právě nyní prožíval? Žádná ženská ho neprudila a nemusel se nervovat nad tím, co provede. Doma měl klid, a když si potřeboval zašukat, mohl si zajít do bordelu, který stejně vlastnil. Jako vše, v tomto městě. 

„Přece jsem ji tím neublížil," povytáhl obočí na Damiona, „ona má stejnou volnost, jako já. Nehodlám ji omezovat. Nechci si z ní udělat své vlastnictví. Jen jsem udělal z nepřijatelné situace, do které se dostali dva cizí lidé, kteří se mimochodem ani neznají..., situaci přijatelnou. Nic víc." Pokrčil spokojeně rameny. 

Byl vážně spokojen sám se sebou. Byl přesvědčen, že i ona bude za podmínky svatební smlouvy ráda. Vždyť ho ani nezná a nikdy ho neviděla. Stejně jako on jí.

 „A ty vážně nejsi ani trochu zvědaví na to, jak tvá žena vypadá?"

 „Ne, je mi to fuk. Vždyť ti říkám, že je to jen formalita." 

„Jo, jo..., formalita. Hm," bručel Damion, dívajíc se z okna, na nádvoří, kde právě zastavilo několik aut, „znám tvůj vkus. Žádná asi nebude jako ta brunetka v Nuela Brava, viď bráško?"

 Talon se zasnil při vzpomínce na onen podnik, ve kterém ve svých patnácti letech, strávil poprvé noc. Nuela Brava, tamější nevěstinec. I vykřičený dům zde, v jeho městě, pojmenoval stejně, na jeho počest. Tehdy byla jeho favoritka menší, dosti vyvinutá brunetka.

 „Líbí se ti dlouhovlasé brunetky," pokračoval Damion, „aby ti byla tak po ramena a měla zelené oči."

 „To není podmínkou. Můžou být i modré." Zasmál se Talon. S Damionem se škádlili pořád, tak si ani nevšiml, jeho zamyšleného pohledu z okna.

 „Máš rád velký kozy, brácho," mrkl na něj, „což kdyby měla třeba ještě evidentně o dvě čísla menší živůtek, aby bylo sakra hodně vidět to nadělení?" 

„Že by ho měla schválně?" Přijmul Talon jeho hru. 

„Ne, nepochybně si myslí, že tak velký nejsou." Zasmál se Damion, a znovu po očku mrkl na nádvoří. 

„Jo..., to by bylo fajn." Zašklebil se Talon.

 „A taky vím, brácho, že miluješ velký zadky. Čím větší, tím lepší." 

„No, zase nepřeháněj. Nemám rád hubený holky. Líbí se mi, když ji mám za co chytnout. A když ji kurva plácku po zadku, musí se pěkně klepat, brácho." 

„Přesně!" Luskl Damion prsty a nahlas se zasmál, „A kdyby měla ještě na tom sakra vymodelovaným velkým zadečku, jen krátkou sukni?" 

„Jak krátkou?"

 „Sakra krátkou." 

„Tak to bych byl v sedmém nebi, brácho," mrkl na něj potutelně, „čekal bych, až se ohne, a hned bych si kurva představil, že nemá ani kalhotky. Pak by se mi totiž naskytl pohled pro bohy."

 „A kdyby ty kalhotky, byli tělové barvy?" 

 „Ty máš dnes nějak bujnou fantazii, brácho. Nechceš si zajet do Nuela Brava?"

 „Dnes ani ne. Ono bude ještě veselo," zašklebil se, „tak odpověz." Kývl na něj hlavou.

 „Kdyby byli tělové barvy?" povytáhl obočí, „Ty jsou nejlepší. Fantazie pak pracuje na plné obrátky a nevíš, kde je pravda. Pak by tedy ten její zadeček..., až se ohne, brácho," zamrkal na něj spiklenecky, „byl přímo k sežrání. Chytl bych se ho, a už nepustil. Za žádnou cenu." Nahlas se rozesmál.

 A když do sebe pak kopl ještě jednu sklenku, kterou mu Damion podal, a pak se otočil do dveří, ztuhl.