Einer Costarelová, se na sebe zamračila do zrcadla. Nikdy by ji nenapadlo, že může být tak ponížena. Na sobě měla svatební šaty a obřad, který právě proběhl, v tichosti, neohlášen a beze svědků, měl být jejím vysněným svatebním dnem.

 Seběhlo se toho poslední dobou tolik, a když už se trochu vzpamatovala z onoho hrozného masakru, přišla další rána. Musela se vdát. To ovšem dokázala přijmout, zvláště potom, co zjistila, kdo má být jejím manželem. 

Bylo tomu dva roky a tehdy ji bylo pouhých šestnáct let, kdy ho viděla po boku jejího bratra, Vincenza Costarely a zdál se jí úchvatný. Capo mafie Black Hands Knights, Talon Sandoz McKenna, si získal její srdce na první pohled. Zbláznila se do něj už tehdy a dosud ji to nepustilo.

 A tak když zjistila, že zrovna on má být jejím manželem, přijmula to bez poznámek. Však do něj byla už dávno po uši zamilovaná. 

Jenže to ještě nevěděla, co je zač. Ponížil ji. Neobtěžoval se dokonce přijít ani na svou vlastní svatbu. Nechal se oddat v zastoupení. V tichosti ji odvedli do kostela a oddali ji za muže, který evidentně o ni nestál. Ona se stala paní McKennovou, ale svého muže ještě neviděla.

„To mu tedy nedaruju!" Otočila se na svou služebnou Amariu. Amaria byla jen o rok starší, než ona, a i když byla její služebnou, viděla v ní spíše svou nejlepší kamarádku, kterou nikdy neměla. Dlouhé hodiny si dokázali spolu povídat, a do noci štěbetat o mužích. Však i Amária měla svou platonickou lásku. Talonova bratra Damiona. 

„Třeba má spoustu práce a povinností," pokusila se Amária zmírnit Eineřinu zlost, „uvidíš ho zítra v jeho domě. Vlastně už i ve tvém." Mrkla na ni, zatímco balila a připravovala vše na odjezd do jejich nového domova.

 „Nebo má rozum," ozvalo se ode dveří, „jakej chlap by si chtěl přivázat na krk cizí ženskou?" O futra se opíral patnáctiletý výrostek a šklebil se na svou sestru, „Svolil, že si tě vezme, a to dodržel. Tak co bys ještě chtěla, sestřičko? Pokud vím, on se ženit nechtěl." Zamrkal, a umně se vyhnul letícímu kartáči na vlasy, „A ještě k tomu tak potrhlou, jako jsi ty." 

„Já také ne!" zamračila se Einer na bratra, „Já si tu svatbu nevymyslela, Arone."

 „Cha!" rozchechtal se na celé kolo, „Však vím, že do něj jsi zblblá od chvíle, kdy přede dvěma roky přijel za Vincenzem. Já ale moc dobře vím, jaké je jeho krédo..., a fakt se mi líbí. Hodlám se ho držet taky." 

„Jaké?" Nedalo to Einer, i když by nejraději svého mladšího brášku něčím praštila.

 „Zůstat svobodný. Nepřipustit si žádnou ženskou k tělu a užívat si života. To znamená..., moje milá sestřičko, šukat si s kým chci. Kdy chci a jak se mi zachce. Bez toho, aby mu nějaká bláznivá ženská lezla na nervy. Fakt dobrá idea." 

„Jo! Jenže on už svobodný není!" Vyprskla Einer a dala si ruce v bok. 

„Nečetla jsi svatební smlouvu?" povytáhl Aron uličnicky obočí, „Asi bys měla, sestřičko. Jediné, na co máš nárok, je jeho jméno. Nic víc."