Tess Haleová se opřela lokty o stůl a zacpala si dlaněmi uši, protože se nebyla schopna soustředit na učení. Její nejlepší kamarádka Ruby Evansová seděla naproti ní a jako vždy měla místo učebnice před sebou několik bulvárních plátků. Nadšeně jí předčítala všechno, co se týkalo hokejového klubu HC Ice Kings... a hlavně vše kolem jeho kapitána Jareda Maddoxe a obránce Robina Cartera.

„Tess, poslouchej tohle!" vyjekla Ruby nadšeně, „Denní Drb dneska fakt jede!"

Tess si povzdechla, pomalu spustila ruce z uší a rezignovaně zaklapla učebnici anatomie. „Jestli je to zase něco o tom nafoukaným idiotovi, tak se ani nesnaž. Zrovna teď nepotřebuju slyšet žádné další historky o tom, kde se zase svlíkal, nebo kolik slečen si odvedl na svůj hotelový pokoj."

„Ale no ták...vždyť je to zábava. Ty dva jsou fakt boží," zašklebila se Ruby, „Přeci se ti líbil stejně tak, jako mě Robin Carter a..."

„Jo, ale to bylo vloni," založila si Tess znechuceně ruce na hrudi, „To mi bylo šestnáct..."

„Hmm...zatímco teď už jsi asi přestárlá stará panna, že jo?" Povzdechla si Ruby a změřila si svou nejlepší kamarádku pohledem.
Vnímala ji úplně jinak, než jak se Tess viděla sama. V jejích očích byla chodícím důkazem toho, že člověk může být nádherný, aniž by se o to, byť jen trochu snažil.
Měla ty svoje dlouhé, zrzavé vlasy, které většinou nosila v nějakém podivném „účesu", jenž vznikl čistě tím, že ráno vstala, sáhla do vlasů, dvakrát jimi zatřásla a šla. Ruby tomu říkala „styl hurikán po ránu."

Její pihovatý nos byl přesně ten typ detailu, který by si jiná holka zakrývala make-upem, ale Tess ho nosila jako součást své osobnosti... stejně přirozeně jako svoje chaotické svetry a batoh polepený nálepkami.
Často přemýšlela o tom, jak je možné, že někdo, kdo se o svůj vzhled stará stylem „ráno vstanu a jdu", dokáže vypadat líp než polovina holek, které tráví hodiny před zrcadlem.
Tess byla prostě... Tess. Nepředvídatelná, trochu divoká a prostořeká, trochu roztěkaná, ale krásná způsobem, který si sama vůbec neuvědomovala.

„Víš, že lidské tělo má přes šest set svalů?" Zašklebila se Tess, a pohodila rukou k titulní stránce Denního Drbu, „A Maddox je očividně používá všechny... hlavně když se svléká na veřejnosti. A to už vůbec nemluvím o tom, kolik svalů musel ten génius zapojit, když si včera táhl na pokoj tři slečny najednou. To už je skoro olympijská disciplína."

Dřív, než Ruby stihla cokoli odpovědět, z horního patra se ozval dusot. Tess ani nemusela zvednout hlavu. Tenhle zvuk znala až příliš dobře.

Do obýváku se vřítila dvojčata Adam a Anny, třináctiletý hurikán ve dvou verzích. Rozesmátí, pošťuchující se a absolutně bez filtru. Tess už byla imunní. Ruby ne.

„Tess!" vyhrkla Anny, aniž by se obtěžovala pozdravit. „Řekni mu něco! On je úplně mimo!"

„Já jsem mimo?" ohradil se Adam a odstrčil ji bokem. „To ona se chová divně! A vůbec ...můžeš jí vysvětlit, že je normální, když člověk v pubertě...provádí jisté..."

„Nezačínej!" zaječela Anny a praštila ho do ramene. „Tess, řekni mu, že je nechutnej! Ráno jsem šla do koupelny a...představ si co tam dělal..."

„A mohla bys za mnou přestat pořád lézt?!" skočil jí do řeči Adam. „A ty jsi ta poslední, kdo má co říkat! Tobě se za poslední měsíc zvětšila prsa nejméně o číslo!"

„Adame!" Anny zrudla tak rychle, že to bylo skoro umění.

Ruby se začala dusit smíchem a Tess si jen promnula kořen nosu. „Je to naprosto normální, potom vám to vysvětlím."

„Vidíš?! Adam se vítězoslavně otočil k Ruby, „A ty to nechápeš. A myslíš, že když ti... ehm... rostou...věci..., tak je to konec světa."

„No, zatímco ty si asi myslíš, že už jsi dospělej...když to tam dole..." odsekla Anny a strčila do něj tak silně, že zakolísal.

„To jsem neřekl!" bránil se Adam. „Já jen... prostě... je to normální!"

„A já říkám, že jsi nechutnej!"

„A já říkám, že jsi přecitlivělá!"

„A já říkám, že oba dva jste pubertální katastrofa," uzavřela Tess a zvedla učebnici anatomie, jako by jí mohla posloužit jako štít.