O několik hodin později Tess konečně odložila učebnici biologie. Vůbec ji nedošlo, že už je tolik hodin. Hodiny na stěně ukazovali téměř devět a dvojčata byla dávno zalezlá ve svých pokojích.

Ruby odešla ještě za světla, ale bylo ji jasné, že už teď má na telefonu nejméně patnáct zpráv a deset nepřijatých hovorů.
Ruby učení nikdy moc nedala, netoužila po tom, dostat se na medicínu jako ona. Byla ve třetím ročníku, ale už měla dávno jasno...chtěla na medicínu, nejlépe na všeobecné lékařství. Fascinovalo ji lidské tělo, anatomie, biologie... a taky vědomí, že když se bude snažit, může jednou dělat něco, co má skutečný smysl.

„Tess...jsem doma!" Ozval se z kuchyně matčin hlas, a jí teprve teď došlo, že si určitě zase vzala směnu navíc.
Už téměř sedm let nebyl otec součástí rodiny. Nezemřel...prostě od nich odešel, a matka na všechno zůstala sama. A tak i když si to nechtěla připustit, musela dospět dřív než ostatní.

„Mami?" Tess přimhouřila oči, „Co se děje?"

Tereza Haleová seděla u stolu s hrnkem káfe v ruce a na stole před ní ležel seznam úklidů. Dlouhý, přeškrtaný a popsaný poznámkami. Tess si všimla, jak si matka nenápadně masíruje zápěstí, jako by doufala, že si toho nikdo nevšimne.

„Mami...?" Tess se k ní přiblížila. „Tohle nevypadá dobře."

Tereza si povzdechla, unaveně a trochu provinile.
„Vzala jsem si směny i za Janu," přiznala tiše. „Má nemocné dítě a já... nechtěla jsem, aby ji v agentuře vyhodili. A když jsem to odmítla minule, už se na mě dívali skrz prsty. Tak jsem prostě kývla."

Tess se zamračila. „Mami, tohle je práce pro tři lidi, ne pro jednoho."

„Já vím," šeptla Tereza a bolestivě sykla, když se pokusila zvednout hrnek. „A dneska jsem si to zápěstí úplně odrovnala. Zítra mám ještě tři domy... a jeden z nich je... no... důležitý klient. Nemůžu to zrušit. Ale já tam prostě nedojdu."

Tess se nadechla, jako by se chystala protestovat, ale pak jen tiše řekla:
„Tak to vezmu já."

„Tess, to nejde," vydechla Tereza překvapeně, „Máš školu, učení, svoje věci..."

„Mám taky rodinu," odsekla Tess jemně, „A jestli ti to pomůže, klidně to vezmu celý měsíc. Po škole, o víkendech... nějak to zvládnu."

V matčiných očích se objevila směs úlevy a viny.
„Jsi si jistá?"

„Jasně," pokrčila rameny Tess. „Alespoň se trochu protáhnu."

Tereza se slabě pousmála a sáhla po seznamu.
„Dobře... tak zítra v pět ráno půjdeš sem." Otočila papír a ukázala na jednu adresu. „Je to vila na kraji města. Klient je... trochu náročný."

Tess si papír přitáhla blíž, aby si přečetla jméno.

A v tu chvíli jí zamrzla krev v žilách.

Jared Maddox.