Tess dorazila k Jaredovu domu až v 15:15, a to jen proto, že se jí doma podařilo strávit poslední půlhodinu v naprostém chaosu...

Ruby samozřejmě jako každý den po škole, se u nich objevila sotva čtvrt hodiny po tom, co se rozešly. A když zjistila, kde dnes Tess uklízí, málem se jí zastavilo srdce.

„Ty budeš uklízet u Jareda Maddoxe?! U kapitána Ice Kings?!" Vyhrkla a vykulila oči. Na moment to vypadalo, že snad zapomněla i dýchat.
„Tess, to je... to je... já nevím! Já omdlím!"

„Je to jen práce," zašklebila se Tess a snažila se udržet co nejvíce neutrální výraz v obličeji.

„Jen práce?!To je jako říct, že Eiffelovka je jen kovová tyč!"

A to ještě nebylo nic proti tomu, co následovalo.

Adam, který zaslechl jen jméno „Maddox", vběhl do kuchyně tak rychle, že málem srazil židli.

„Cože?! Kde?! Kdo?!"
Když mu Ruby oznámila, že jeho sestra bude uklízet v domě jeho hokejového boha, Adam zbledl, jako by právě uviděl světlo z nebe.

„To... to nemyslíš vážně," vydechl. „Tess, ty budeš v domě Jareda Maddoxe? Jako... uvnitř? V tom domě? V tom domě, kde on... žije?!"

Tess si povzdechla a protočila oči v sloup. V duchu si říkala, že se snad opravdu narodil s bruslemi na nohou.
Adam hokej miloval snad od chvíle, kdy poprvé otevřel oči. A někdy měla pocit, že kdyby mohl, spal by v dresu Ice Kings.
Chodil hrát za žáky, trénoval každý den, znal všechny hráče zpaměti, a hlavně věděl o kapitánovi i to, co určitě nevěděl ani on sám.

A teď se tvářil, jako by Tess měla jít uklízet do Buckinghamského paláce.

„Můžeme..." Vyhrkla Ruby i Adam zároveň.

„Ne!"

„Ale já bych jen..." začal Adam.

„Nikdo z vás se mnou nejde."

„Já bych se jen podívala na dveře!" zkusila to Ruby.

„Ne."

„Tak aspoň na chodník před domem!" žadonila Ruby.

„Ne."

„Tak aspoň..."

„NE!"

Trvalo dalších deset minut, než je oba doslova vytlačila ze dveří a přesvědčila je, že opravdu, opravdu nemůžou jít s ní.

A tak dorazila pozdě. Velmi pozdě na to, aby se dokázala zorientovat a stihnout všechno tak, jak potřebovala.

≈≈≈

Jen co odemkla dveře náhradním klíčem, který dostala, a sotva je pootevřela, ozvalo se radostné zakňučení.

Velká, nadšená, vrtící se labradorka se k ní rozběhla, jako by byla její nejlepší kamarádka na světě.

„Ahoj, holka. Promiň, že jdu pozdě. Dneska to bylo... náročné." Vyhrkla a zabouchla za sebou dveře.

Všude bylo světlo. A sklo. A zase sklo.

Skleněné dveře, skleněné stěny, skleněné zábradlí...  měla pocit, že kdyby se otočila moc rychle, narazí do něčeho neviditelného a zlomí si nos.

Jestli po mně někdy bude chtít umýt okna, tak si na to vezmu dovolenou. Celou. A možná ještě nemocenskou, pomyslela si.

Obývák byl obrovský.
Moderní, čistý, minimalistický... ale ne studený.
Velká sedačka, obří televize, krb, který vypadal, že ho zapíná nějakým supertajemným ovladačem.

A uprostřed kuchyně stál stůl pro deset lidí.

„No jasně," zamumlala. „Protože proč by měl mít normální stůl, když může mít stůl pro celou hokejovou lajnu."

Dokázala si představit, jak tu sedí jeho spoluhráči, smějí se, hrají karty a dělají bordel.

Když prošla chodbou dál, otevřela dveře... a zůstala stát...

Soukromá posilovna. Ale ne taková ta domácí, kde má člověk jeden rotoped a dvě činky...

Tohle bylo... wow.

Činky, stroje, běžecké pásy, boxovací pytel, všechno dokonale srovnané, čisté a připravené.

Takže tady tráví většinu času, pomyslela si. A já se divím, že má svaly i na uších.

Hned vedle byla další místnost... bazén.
Krytý, ale s obrovskými skleněnými dveřmi, které se daly odsunout tak, že se prostor otevřel do zahrady.

„Jasně...proč by měl mít normální bazén, když může mít bazén jako z katalogu pro milionáře?"

Nala ji táhla zpět do kuchyně, kde měla svůj pelíšek. A nejen tak ledajaký. Byl to pelíšek, který vypadal dražší než její postel.
Měkký, obrovský, s vyšitým jménem.

„Ty se máš," vydechla. „Jestli má někdo v tomhle domě královský život, tak jsi to ty."

Když otevřela dveře spižírny, málem se rozesmála. Regál plný psího žrádla.
Ne pytel, nebo dva. Ale zásoba, jako by tu žilo pět psů.

„Takže ty jsi rozmazlená... to jsem si mohla myslet."

Pak otevřela lednici, která byla plná proteinových nápojů a proteinových tyčinek. Vedle toho krabičky s kuřecím, krabičky s rýží a krabičky s brokolicí.
A pak voda, voda, a... další voda.

Zavřela lednici a přemýšlela, jestli vůbec ví, jak chutná normální jídlo.

Když nakoukla za dveře naproti schodům, otevřela se před ní koupelna, která by klidně mohla vyhrát soutěž o „nejčistší a nejdražší koupelnu roku".
Obrovská sprcha se skleněnými stěnami...
...černé obklady, které vypadaly jako z nějakého luxusního hotelu...
...ručníky složené tak dokonale, že měla chuť je vyfotit a poslat Ruby...
...a umyvadlo, které vypadalo jako designová váza.

Všechno bylo čisté. Až podezřele čisté.

Takže on je buď maniak na pořádek... nebo tu má rotu uklízeček už roky.
A pak si uvědomila, že tou uklízečkou je teď ona.

Skvělé.

Když vyšla po schodech nahoru zastavila se před dveřmi do ložnice. Chvíli zaváhala, jestli má nakouknout, když jí výslovně řekl, že tam nemá chodit...

Pak si ale řekla že není sebevrah. Zatím.

Vedle ložnice pak byla pracovna... čistá, moderní, s velkým stolem, dvěma monitory a hromadou papírů, které byly srovnané do dokonalých komínků.

Poslední dveře v patře pak byla další koupelna. Tahle byla ale jiná. Víc... osobní.
Vana, která vypadala jako malá loď...
...sprcha velká jako telefonní budka...
...poličky s drahými sprchovými gely, které voněly i přes uzavřené víčko...
...a zrcadlo přes celou stěnu.

Tess se opřela o futro a vydechla.

„Takže... on má dvě koupelny. Dvě. Já mám doma jednu, která je stále obsazená."

Nahoře bylo taky čisto. Až moc.

A pak jí to došlo. Podívala se na hodinky...

17:12.

„Do háje," vydechla a rozběhla se po schodech dolů.

Jenže v tu chvíli, zarachotil klíč v zámku...