Tess si přehodila hadr z jedné ruky do druhé a snažila se tvářit, že ji Jaredův tón nijak nerozhodil. Ve skutečnosti jí lezl na nervy už jen tím, že tam stál. Vypadal, jako by právě přežil výbuch v posilovně, a přesto měl energii tvářit se, že ona je největší problém jeho dne.

„Dobře,“ řekla a ustoupila o krok ke schodům. „Už jdu. Aby ses z toho náhodou ne…osypal.“

Jared se na ni podíval způsobem, který by dokázal umlčet i někoho mnohem sebevědomějšího než ji.
 Ten pohled říkal všechno: Jsem unavený, jsem naštvaný a ty jsi poslední člověk, kterého chci vidět.

„To by mi tak ještě chybělo,“ zavrčel. „Alergie na uklízečky.“

Tess protočila oči. Jasně. Pan Dokonalý. Pan Já-jsem-kapitán-a-vy-všichni-se poserte!
„To by vysvětlilo tvoje chování,“ utrousila.

Jared prudce otevřel dveře. Tak prudce, že to skoro vypadalo, jako by ji chtěl osobně vyhodit ven.
„Tak běž. A příště…“

„…přijdu včas, jasně,“ skočila mu do řeči. „Už jdu.“

Bože, tenhle typ kluků nesnáším! Prolétlo ji hlavou. Tenhle je přesně ten typ, co se chová jako by mu patřil svět. Arogantní, nafoukanec blbec!

Otočila se na schodech, udělala krok…

A v tu chvíli se Nala rozhodla, že je ideální čas na hraní. Zezadu do ní strčila tak nadšeně, že Tess ztratila rovnováhu.
„Ne… počkej…Nalo!“ vyjekla.

Jared se otočil přesně ve chvíli, kdy Tess začala padat. Instinktivně po ní sáhl, ale měl mokré ruce a ona kluzké legíny. Takže místo toho, aby ji zachytil, se oba sklouzli po dvou schodech dolů a skončili na zemi v předsíni.

Jared na ní.
Tess pod ním.
A Nala nad nimi, spokojeně vrtěla ocasem.

Tess cítila, jak jí buší srdce… Ne kvůli němu… kvůli pádu, samozřejmě! Rozhodně kvůli pádu! A taky možná trochu kvůli tomu, že tenhle idiot váží víc, než vypadá.

Jared měl obličej jen pár centimetrů od jejího. A v očích ten výraz, který říkal: Tohle se mi kurva jenom zdá!

„Můžeš…“ Tess se nadechla, „…ze mě kruci slézt?! Nejsem tvoje matrace!“ Vyštěkla naštvaně, když se ani nehýbal. Jen se na ni díval, jako kdyby právě zašlápl nějaký nepohodlný hmyz.

„Matrace?!“ Zasmál se nahlas a jeho výraz vypovídal o tom, že to se jí může jen zdát. „To se nikdy nestane…tím si můžeš být do prdele jistá!“

Jenže když se pokusil vstát, Nala mu strčila čumák pod loket, jako by mu chtěla pomoct. Výsledek? Znovu se na Tess sesunul.

„Super,“ zašklebila se Tess. „Tohle už je skoro romantika.“ Pokusila se z pod něj nějak vysoukat, ale mělo to spíše opačný efekt.

„Drž…pusu!“ Vyštěkl Jared a vzepřel se na loktech.

„Snažím se,“ odsekla. „Ale mám pocit…že na mě sedíš…“

„Nesedím.“

„Jsi si jistý? Protože moje žebra mají jiný názor.“

Jared protočil oči. A Tess si všimla, že se mu koutky na vteřinu zvedly.

 „Můžeš si laskavě přestat vrtět nohama?“ Odfrkl si naštvaně.

„Já?!“ vyjela. „Ty na mně visíš, jak mokrej ručník!“

„Visím?“ zopakoval s nevěřícným uchechtnutím. „Ty máš fakt odvahu.“

„Jo,“ přikývla Tess. „A taky zlomený žebra, jestli se zvedneš takhle pomalu.“

Jared se konečně odsunul a postavil se. Tess se posadila, uhladila si tričko, které bylo teď ještě víc pokrčené než předtím, a snažila se ignorovat fakt, že jí srdce pořád buší jako o závod.
Ne kvůli němu. Kvůli pádu. Kvůli pádu, sakra.

„Tohle,“ ukázal na ni, „je přesně důvod, proč nechci nikoho doma, když přijdu.“

„Jo?“ odsekla Tess. „A tohle,“ ukázala na něj, „je přesně důvod, proč nechci pracovat pro nafoukaný hokejisty, co si myslí, že svět je jejich osobní šatna.“

Jared otevřel pusu, aby jí něco vrátil, ale v tu chvíli se ozvalo cvaknutí kliky.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel Victor Reeves. Měl na sobě oblek, který vypadal, jako by stál víc než měsíční nájem, a v ruce telefon, který zjevně používal jako prodloužení vlastní osobnosti. Zastavil se hned za prahem a jeho pohled sklouzl z Jareda na Tess, pak na Nalu, pak zpátky na Jareda.

A pak se mu na tváři objevil výraz, který Tess okamžitě vytočil.

„No,“ řekl Victor tónem, který byl až nepříjemně pobavený, „tohle jsem nečekal.“

Jared zatnul čelist tak silně, že to Tess skoro slyšela. „Nezačínej.“

„Já nic,“ pokrčil rameny Victor, ale jeho oči říkaly pravý opak. „Jen jsem myslel, že po včerejšku budeš spíš… unavenej. Ale koukám, že máš pořád energii.“

 „Co jako včera?“ Vyhrkla Tess automaticky.

Victor se na ni podíval s úsměvem, který by nejradši setřela z jeho obličeje. „Ale nic. Jen dvě slečny, co odcházely z jeho domu až k ránu. Asi… uklízely.“

Tess se nadechla, aby něco řekla, ale Jared ji předběhl. „Drž hubu, Victore.“

Victor pozvedl ruce v předstírané obraně. „Jasně. Jen říkám, co jsem viděl.“

Tess se zvedla ze země, popadla botu a vyrazila ke dveřím. „Já už fakt jdu,“ řekla, ale její tón byl ostřejší než cokoliv, co doposud zaznělo.

Jared ji sledoval se zamyšleným výrazem. A i když byl pořád naštvaný, unavený a otrávený, něco v něm se pohnulo.
 Něco, co nečekal. Něco, co ho štvalo ještě víc než ona sama.

Protože když na ní ležel…
když se na něj dívala těma velkýma zelenýma očima…
když se nesnažila flirtovat, koketovat, ani omdlívat…

…bylo to poprvé po dlouhé době, kdy měl pocit, že je někdo kolem něj normální.

A to bylo nebezpečně příjemné.