Kaelthar stál ve stínu chodby a snažil pochopit, co se právě stalo.

Ještě cítil na hrudi její dotek…lehký a nejistý... a přesto tak skutečný, že se mu na okamžik zastavil dech.

Ještě se nestalo, aby na něj nějaká z jeho předešlých manželek reagovala takto. Aby se ho dotkla.

Všechny se ho bály i v jeho lidské podobě, natož v této. Ale ona se ho dotkla, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě.

Kaelthar sevřel pevně čelist… to přeci nemělo být možné.

Jeho křídla se lehce zachvěla, když zaslechl hlasy. Maelorův rozechvělý tón a Nymeřino přísné, ale vyděšené syknutí.
A Averyin hlas... drzý a nebezpečně klidný.

„Mluvila jsem s ním... a není o moc děsivější než Matka představená." Zaslechl hlas své právoplatné manželky a lehce povytáhl obočí.

Děsivější než Matka představená? Co to vůbec znamenalo? A proč ho to tak pobavilo?

Její odvaha ho naprosto uchvátila. Dokonce na malý…nepatrný okamžik mu hlavou bleskla myšlenka, že může být spasen.

Kaelthar se pomalu pohnul. Tiše, tak aby nebyl spatřen a skryl se do stínu tmavé chodby.

„Děvče... neměla bys právě teď sedět v hodovní síni, a čekat na svého muže?“ Pronesla Nymera přísně… nebo se o to alespoň snažila.

„Jen jsem se chtěla trochu porozhlédnout…a pak…“ Pokrčila Avery nesouhlasně nos, „Nejsem to já…kdo zřejmě nezná pravidla etikety.“

„Chce, aby se jí dvořil," povzdechl si Maelor a pohlédl na svou ženu s výrazem, který říkal, že si o tom promluví později.

Kaelthar se zastavil. Dvořit? On? Jí?

Temný lord Varathmoru, dědic kletby, tvor, kterého se bojí i muži se zbraní v ruce... a ona si přála, aby se jí dvořil?

Jeho rty se nepatrně pohnuly v úsměvu. Možná poprvé po staletích ucítil, že ho něco pobavilo.

A co tedy to dvoření vůbec znamená?

Kaelthar se stáhl hlouběji do stínu, aby se uklidnil. Potřeboval se vrátit zpět do lidské podoby, ale jeho tělo se nechtělo změnit.

A on věděl proč…byl rozrušený. A to se kletba pak chovala tak, že se obrátila proti němu a nedokázal přeměnit.

Ano…jeho žena byla problém…ale také to byla první žena, která se ho nebála.
A hlavně první žena, která ho zaujala a po které zatoužil...i ve své děsivé podobě.

A to znamenalo jediné:

Musel ji vidět znovu. V lidské podobě a musel zjistit, jestli se ho nebude bát ani tehdy.