Kaelthar stál ve stínu chodby a snažil pochopit, co se právě stalo.

Ještě cítil na hrudi její dotek. Lehký, nejistý… a přesto tak skutečný, že mu na okamžik zastavil dech.

Nikdo se ho nedotkl v této podobě. Nikdo se ho nedotkl dobrovolně. Nikdo se ho nedotkl bez strachu.

A ona… ona se ho dotkla, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě.

Kaelthar sevřel čelist. To nemělo být možné.

Jeho křídla se lehce zachvěla, když zaslechl jejich hlasy. Maelorův rozechvělý tón a Nymeřino přísné, ale vyděšené syknutí. A Averyin hlas… drzý a nebezpečně klidný.

„Mluvila jsem s ním… a není o moc děsivější než Matka představená.“

Kaelthar zavřel oči. Ta věta ho zasáhla víc než jakýkoli meč.

Děsivější než Matka představená? Co to vůbec znamenalo? A proč ho to… pobavilo?

Její smích se mu vryl pod kůži. Její hlas se mu usadil v hlavě. A její odvaha…ta ho zneklidňovala nejvíc.

Kaelthar se pomalu pohnul. Tiše, tak jak se pohybuje stín, který nechce být viděn.

Ale Avery ho viděla. Dotkla se ho. Viděla ho tak jasně, jako by byl člověk. A to bylo nebezpečné. Pro ni. Pro něj. Pro celý Varathmor.

Znovu zaslechl Nymeřin hlas: „Děvče… ty vůbec nevíš, co jsi udělala.“

Ne. Nevěděla. A on jí to nehodlal říct. Ještě ne.

Kaelthar se stáhl hlouběji do stínu, kde jeho dračí podoba splývala s temnotou. Musel se uklidnit. Musel se nadechnout. Musel se vrátit do lidské podoby, než ho najdou… než ho uvidí takhle znovu.

Ale jeho tělo se nechtělo změnit. Kletba se chvěla, jako by se bránila. Jako by se probouzela.

Avery. To jméno mu znělo v hlavě, jako by ho někdo šeptal přímo do kostí.

Avery Mireldová. Jeho žena. Jeho paní. Jeho nebezpečí.

Kaelthar otevřel oči. Zlaté světlo v nich na okamžik zazářilo jasněji než pochodně v chodbě.

„Chce, aby se jí dvořil,“ zaslechl Maelora.

Kaelthar se zastavil. Dvořit? On? Jí?

Temný lord Varathmoru, dědic kletby, tvor, kterého se báli i muži se zbraní v ruce… a ona si přála, aby se jí dvořil?

Jeho rty se nepatrně pohnuly v úsměvu. Možná poprvé po staletích ucítil, že ho něco pobavilo.

Avery…byla problém, ale byla to také první žena, která se ho nebála.
Byla první žena, která ho zaujala.  
První žena, po které zatoužil…i ve své děsivé podobě.

A to znamenalo jediné:

Musel ji vidět znovu. V lidské podobě. Bez křídel. Bez drápů. Bez šupin.
A Musel zjistit, jestli se ho nebude bát ani tehdy.