Elowen stála uprostřed arény a se zatajeným dechem sledovala hrůzu, která se kolem ní odehrávala.
Ještě stále nemohla uvěřit tomu, že se právě ona ocitla zde… v sídle bohů, o nichž jejich svět už dávno přestal mluvit.

Byla dcerou Aldreda Valemonta, krále, který zavrhl všechno božské a prohlásil se za jediného vládce na Zemi.
Jediného laskavého člověka, kterého kdy měla… matku… otec utrápil k smrti. A tak necítila lítost, ani stesk. Jen strach.

Stále nedokázala pochopit, jak se sem dostala. Jednoho večera se uložila ke spánku… a probudila se v temné, vlhké kobce, obklopená vyděšenými dívkami z jiných světů.

A právě ony jí řekly pravdu…

„Bohové si nás vybírají,“ šeptala jedna.
„Jako hračky,“ dodala druhá.
 „Jako milenky,“ vzlykla třetí.
„A když si tě nikdo nevybere… draci tě sežerou.“

Ale nejhorší bylo něco jiného. Slova, která se mezi dívkami šířila jako mor.

„Jen aby si tě nevybral bůh podsvětí,“ šeptaly. „Ten je nejkrutější.“
„Raději zemřít než skončit u něj.“
„Ten si hraje s bolestí.“
„Ten… je horší než smrt.“

Elowen si to pamatovala. Pamatuje si každé slovo, a přesto… když viděla draky, jak trhají dívky na kusy, pomyslela si jediné:

Než být sežrána drakem… snesu i jeho. I boha podsvětí.

Zvedla hlavu a tehdy ho uviděla.

Na balkóně stál muž… jediný z bohů, který neseděl. Stál tam, jako by chaos dole byl jen nudnou podívanou, která ho už dávno omrzela.
Byl vysoký, temný a nebezpečně krásný.
Jeho výraz byl chladný, téměř lhostejný. A přesto… v jeho očích se lesklo něco, co ji přimrazilo na místě. Síla. Temnota a nekonečná moc.
A vedle něj stál drak, jakého ještě neviděla. Tento byl dvakrát větší a jeho šupiny byly černé jako noc. Jeho oči rudé jako žhavé uhlíky a jeho přítomnost byla tak děsivá, že i ostatní draci se drželi dál od balkónu.

Elowen ztuhla.

„To je on,“ zašeptala dívka vedle ní. „Varath. Bůh podsvětí.“

A Elowen si uvědomila, že muž, kterého se všechny bály… ten, o němž říkaly, že je horší než smrt… se právě díval přímo na ni. Jeho pohled byl tichý, temný a zkoumavý. Takový…že ji po zádech přejel mráz.

 Elowen stále cítila na kůži pohled toho temného boha na balkóně, když se ozval zoufalý křik a volání o pomoc.

Draci řvali, princezny utíkaly, ale jedna z nich zakopla o kámen.
Jeden z draků se prudce otočil a jeho oči se rozšířily, jako by viděl snadnou kořist.

 „Pomoc! Prosím!“ Zakřičela, a Elowen se rozběhla.

A vlastně ani nevěděla proč. Nevěděla, odkud se vzala její odvaha, ani jestli je to hloupost nebo osud…jen věděla, že nemůže dovolit, aby ta dívka zemřela.

„Vstaň!“ vykřikla a vrhla se k ní. Chytila ji za paži a prudce ji strhla stranou… jen o vteřinu dřív, než drakova tlama dopadla na místo, kde princezna klečela.

Drak zasyčel, otočil hlavu k Elowen a jeho rudé oči se zúžily.

A Elowen pochopila, že teď je na řadě ona.

Princezna se odplazila pryč, ale Elowen zůstala stát. Třásla se, ale neutekla. Její srdce bušilo tak silně, že to slyšela až v uších.

Drak se k ní pomalu přiblížil a jeho stín ji zcela pohltil. Jeho dech byl horký, páchnoucí po krvi a ohni.

Nadechl se… a Elowen zavřela oči.

A tehdy se ozval strašlivý Voltazarův řev, který otřásl celým Aelinhallem.
Draci dole se ustrašeně stáhli a princezny začaly utíkat.
Bohové se udiveně postavili.

Voltazar se vrhl z balkónu. Prolétl bariérou, která měla zastavit každého tvora… ale jeho ne. Jeho obrovská křídla rozmetala prach a jeho stín zakryl půl arény.

Dopadl mezi Elowen a útočícího draka a země pod jeho drápy praskla. Jeho rudé oči vzplanuly a útočící drak ustoupil. Pak o další krok. A nakonec se stáhl úplně.

Voltazar se pomalu otočil k Elowen a jeho oči zaplanuly. Pak se pomalu přiblížil a přičichl k ní.

Elowen ztuhla a na okamžik zapomněla i dýchat. Nevěděla, jestli ji chce sežrat… nebo chránit, ale jedno věděla jistě…nesmí dát na sobě znát svůj strach.

Voltazar si ji chvíli prohlížel a neustále ji očichával.
A pak k překvapení všech… ji jemně vzal do tlamy a pak vzlétl.

Bohové zalapali po dechu a Asmodeus zbledl. Něco takového nečekal ani v tom nejhorším snu.

Voltazar přistál na balkóně, a tam položil Elowen Varathovi k nohám.