Toho dne večer...

Večeře se na Skarngardu podávala krátce po setmění.
V zimě to znamenalo brzy...sotva se nebe zbarvilo do inkoustu, v hlavní síni už hořely louče a z kuchyně se linula vůně masa, cibule a čerstvě upečeného chleba.

Za poslední rok se počet lidí u stolu trochu rozrostl.

Eldar, jako vždy mezi prvními, s miskou horké polévky před sebou, se snažil tvářit neutrálně.
Leif, byl jako vždy zamračený, s lokty opřenými o stůl, jako by se snažil držet sám sebe pohromadě.

Pak tu byla Brynhild, které před půl rokem zemřel manžel, a Astrid trvala na tom, že bude hodovat s nimi.

A nakonec samozřejmě Ragnar..., ale i se svou ženou Ingrid.
Ragnar, který se tvářil, že je naprosto spokojený se životem... což by byl ovšem zázrak, vzhledem k tomu, že byl už půl roku ženatý.

A byl to právě Ragnar, kdo Leifa hodnou dobu přemlouval, aby svolil k tomu, aby mohl bydlet s Ingrid na hradě.

Za normálních okolností, by totiž právě teď seděl u stolu v kovárně, kde jeho žena, jako správná kovářova dcera, měla vše, co potřebovala. Patřilo ji celé patro kovárny, ale Ragnara pojímaly mdloby, když si představil, že by na něj dohlížely hned tři jeho tchýně...
... matka jeho ženy...pak matka jeho tchyně...a ještě další matka jeho tchyně...Tedy matka, babička a prababička...

Už jen při té představě se mu chtělo prchnout do lesů a stát se poustevníkem...

No...a nakonec samozřejmě Astrid...ta ovšem jako vždy...meškala...

Když se konečně objevila v hodovní síni, všichni zvědavě zvedli hlavu. Nebylo poslední dobou dne, aby budoucí paní Skarngardu něco nevyvedla.

Dokonce i Leif vzhlédl, a to byla jeho osudová chyba. Právě vložil lžíci polévky do úst, a málem se udusil kouskem masa.

Astrid se totiž navlékla do šatů tak hříšných...alespoň tedy podle něho...že ho celého rázem polilo horko.

„Omlouvám se," usmála se sladce Astrid na Leifa a pomalu přistoupila ke stolu, „Ale...jistě chápeš, regente, že žena má právo na to meškat." Pomalu se posadila. Tak, aby Leifovi nemohlo uniknout nic z jejích vnadů.

Opřela se do opěradla a vypnula hruď, která ale i jejího soudu, se dost nebezpečně drala z toho nemravného výstřihu.

Ostatně...když ony šaty poprvé oblékla a spatřila se v zrcadle, zrudla jako rajče. Takto odvážný model na sobě ještě neměla.

A dle všeho, i Leif měl co dělat, aby se udržel a nedal na sobě nic znát. Ze všech sil se snažil udržet vážnou tvář, a nedívat se.
Jenže jeho pohled stále sklouzával i proti jeho vůli k jejímu výstřihu...
Dokonce se modlil, aby nemusel vstát od stolu, protože  jeho kopí zase ignorovalo jeho vůli.

Ale bylo tu ještě něco...co Leif netušil...jen mu ony šaty byli trochu povědomé, jen nevěděl odkud...

Astrid totiž došla k závěru, že nejlepší je ze svého protivníka udělat přítele...
Omotala si tedy paní Svalu kolem prstu, a staly se z nich dalo by se říci i přítelkyně...kdyby tedy nevěděla, že je stále Leifovou milenkou...

Měla ale plán...ďábelsky chytrý plán, a zatím ji vycházel...