Leif seděl u stolu ještě dlouho poté, co Astrid odešla.
Ruce měl zabořené ve vlasech, oči upřené do prázdna a srdce mu bušilo jako po běhu do kopce.

Co to sakra bylo?
Snažil se nadechnout, a uklidnit se... zapomenout na to, jak před ním stála v té košilce, která... která...byla zosobněním jeho nejtajnějšího snu.

„Regente?"

Leif sebou trhl tak prudce, až převrhl kalamář.

Eldar stál ve dveřích, s rukama založenýma na hrudi a neutrálním výrazem

„Co je?" zavrčel až příliš ostře.

„Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi naživu."

Leif sevřel čelist.
„Proč bych neměl být?"

„Protože kolem tebe prošla bouře, jak jsem slyšel." Odpověděl Eldar klidně.

Leif zrudl.
„Byla to běžná záležitost."

Eldar se na něj dlouze podíval a jeho pohled říkal: Jasně. A já jsem král elfů.

„Dobře," řekl nakonec. „Tak tedy běžná záležitost. Jen... až budeš příště řešit běžné záležitosti, zavři dveře. Sluhové se bojí projít kolem."

„Eldare... mlč." Zamumlal regent a promnul si spánky.

„Jak si přeješ," pokrčil rameny Eldar.
„Ale měl bys vědět, že Astrid právě zamířila ke švadleně. A vypadala... velmi rozhodně."

Leif zbledl.

„Ano. Přesně tak jsem si myslel, že zareaguješ." Usmál se Eldar a odešel.

≈≈≈

O hodinu později už Leif stál na nádvoří, obklopený muži, kteří čekali na povely.
V ruce držel meč, ale držel ho tak, jako by zapomněl, k čemu slouží.

Ragnar si toho všiml hned.

„Leife?"
Nic.
„Leife!"
Stále nic.
„Regente!" zařval nakonec.

Leif sebou trhl.
„Co je?!"

Ragnar si založil ruce na prsou.
„To se ptám já. Jsi duchem někde úplně jinde."

„Jsem v pořádku." Zamračil se Leif.

„Jasně," ušklíbl se Ragnar. „A já jsem panna."

Muži kolem se uchechtli.
Leif je zpražil pohledem, ale Ragnar se nedal odbýt. Naklonil se blíž, aby muži nic neslyšeli...

„Hele... nechci být ten, kdo ti to řekne... ale hrad už to ví."

Leif ztuhl.
„Co ví?"

Ragnar se opřel o meč a s potěšením sledoval, jak se Leifova tvář mění.

„Že se Astrid ráno objevila v tvé pracovně... v negližé."

Leifovi spadla čelist.
„To nebylo..., ona..., to nebylo...!"

„A že ses z toho málem složil," dodal Ragnar s úsměvem.

„To není pravda!" vyštěkl Leif.

„Sluhové říkají, že se před tebou svlékla." Uchechtl se Ragnar.

Leifovi se podlomila kolena. Musel se opřít o meč.

„Ona se... nesvlékla," procedil skrz zuby. „Jen... trochu...měla...měla... košilku."

„Aha," přikývl Ragnar. „Takže se svlékla jen napůl."

Leif zavřel oči.
„Ragnare... jestli tohle ještě jednou řekneš, tak..."

„Tak co?" Ragnar se naklonil ještě blíž. „Tak přiznáš, že tě ta holka úplně rozhodila?"

Leif otevřel oči a Ragnar se přestal smát. Poprvé za celý den zvážněl, protože ve tváři jeho přítele se zračila panika.

„Leife..." řekl tiše.
„Tohle už není dítě. A ty to víš."

Leif polkl a zhluboka vydechl.

„A právě to je ten problém," zašeptal.