Bratři vystoupili z kádě, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě. Ačkoliv byla síň plná válečníků a sloužících, kteří byli nucení obsluhovat bujaré válečníky, vůbec se nestyděli.

Voda z nich stékala v dlouhých pramenech a dopadala na kamennou podlahu, kde se mísila s párou stoupající z horké vody.

Byli plni adrenalinu, rozjeti bojem a koupelí. A neskrývali vůbec nic... ani svou sílu, ani to, co s nimi ta chvíle dělala. Bylo na nich vidět, že je ta chvíle vzrušuje, a ani se to nesnažili skrývat.

V jejich světě nebyla mužská síla – probuzené mužství něčím, co by se skrývalo. Byla to známka vitality, dar od Thora a Freyra, a válečníci ji brali stejně samozřejmě jako jizvy na těle.

Jejich pohledy byly dravé a neklidné, a jejich mužství se hrdě tyčilo do výšky, jako Thorovo kladivo.

Ani jeden z nich však nejevil sebemenší známku studu. Byli to válečníci... muži, kteří byli zvyklí koupat se spolu, nazí a bez rozpaků.

Muži v síni si jich sotva všimli. Smích, hlasy a vůně medoviny dál zaplňovaly prostor, jako by se nic zvláštního nedělo.

Jen Sigrid a Elin zůstaly stát jako přimražené.
Pro ně to zvláštní bylo. A to víc, než by si byli obě ochotny přiznat.

Nikdy předtím neviděli nahé muže.
A už vůbec ne dva, kteří byli tak krásní...mužní a svalnatí. A vzrušení.

Sigrid sklopila oči, tváře jí planuly tak silně, že měla pocit, že se jí rozhoří kůže.
Elin se snažila udržet si vzdor, ale i ona cítila, jak jí horko stoupá až k uším.

Jenže ani jedna nedokázala odolat a nedívat se tam, kde se nyní hrdě vyjímalo jejich mužství.

Leif si jejich rozpaků všiml jako první.
„Podívej se na ně," uchechtl se, „rudé jak jahody."

„Zřejmě nejsou zvyklé," Pousmál se Erik tím svým tvrdým smíchem, „Zřejmě ještě nikdy neviděli mužský rethr," poznamenal, a muži kolem se zasmáli.

Bratři si vzali kožešiny visící u ohniště, a přehodili si je přes boky, jen tak ledabyle, jako by to byla jen další část jejich výstroje. Kožešiny byly teplé, voněly kouřem a pryskyřicí, a když si je bratři přitáhli k tělu, působili ještě větší a mohutnější než předtím.

Leif se obrátil k sestrám a kývl bradou.
„Teď vy," řekl prostě a bez okolků.

Erik dodal tiše, ale s neústupnou jistotou, která nenechávala prostor k odporu:
„A my se budeme dívat. Jste náš majetek. A majetek se čistí před zraky pánů."

V síni se rozhostilo ticho.
Smích mužů pomalu utichal, jako by i oni chtěli vidět, co se bude dít dál.

Sigrid polkla, ruce se jí třásly tak moc, že si je musela sevřít k sobě, aby to nebylo vidět.
Elin stála vedle ní, napjatá jako luk, s očima plnýma vzdoru, ale i ona byla bledá.

Jenže ačkoliv se styděli tak moc, velice dobře si uvědomovaly, že nemají na vybranou.

Byly jejich majetek. Jejich válečná kořist a chtěli přežít.

Leif udělal krok blíž. „Nebudeme to opakovat," řekl tiše, ale jeho hlas byl tvrdý jako ocel. „Svlékněte se. Teď!"

Sigrid cítila, jak se jí do očí derou slzy, ale rychle je zahnala. Nechtěla jim dát tu radost.

„Buď to uděláte vy sami," zamračil se Erik tvrdě, „Nebo někdo z našich válečníků!"

Elin se nadechla, jako by se chystala něco říct, ale nakonec jen sevřela rty.

Všichni čekali, a sestry věděly, že odpor nemá smysl. Pohledy všech v sále se upíral k nim.

Ale nejvíce je spaloval pohled dvou mladých náčelníků, kteří si po dlouhém boji potřebovali ulevit na ženském těle.

***

V severské společnosti byla mužská vitalita chápána jako projev síly, zdraví a přízně bohů.

Vikingové nevnímali erekci jako něco, co by se mělo skrývat nebo zamlčovat; naopak je považovali za přirozenou součást života válečníka.

V jejich víře byla erekce spojována s Thórem, bohem síly, a s Freyrem, bohem plodnosti a hojnosti. Proto se mužská erekce chápala jako znamení božské přízně a fyzické zdatnosti, nikoli jako intimní či soukromá záležitost.

Staroseverský jazyk pro erekci a mužský penis používal přímé slovo..."rethr".

V tehdejší kultuře se nevyslovovalo s rozpaky, ale s tou samou samozřejmostí jako názvy zbraní či částí výstroje.