NEVĚSTA NA OSTŘEL 12 ČÁST
Kaelthar se pohodlně opíral o svůj trůn a netrpělivě bubnoval prsty o jeho kamennou opěrku.
V trůnním sále panovalo ticho, ale nikdo z přítomných se neodvážil promluvit. Všichni totiž dobře věděli, že jejich král nemá právě nejlepší náladu.
A mohla za to jediná osoba…Avery Morvillová.
Kaelthar sevřel čelist a jeho prsty se na okamžik zastavily.
Už několik dní se snažil přijít na to, proč mu ta drzá čarodějnice neustále zaměstnává mysl.
Měl ji nechat v žaláři. Měl na ni zapomenout stejně jako na všechny ostatní, kteří se odvážili postavit jeho vůli.
Jenže to se nestalo.
Dokonce ani dívky z jeho harému, mu nepřinášejí obvyklé rozptýlení. Jeho myšlenky se neustále vracely k zeleným očím, drzým odpovědím a vzdorovitému výrazu dívky, která před ním odmítla sklonit hlavu.
A to bylo přeci naprosto absurdní.
Za svůj dlouhý život se setkal s mnohem mocnějšími protivníky, než byla jedna mladá čarodějnice.
Někteří ho nenáviděli, jiní se ho báli a další se ho dokonce pokusili připravit o život. Nikdo z nich však nedokázal upoutat jeho pozornost takovým způsobem jako tahle holka.
A právě to ho rozčilovalo nejvíc.
„Vaše Veličenstvo?“
„Co je?“ Vyprskl Kaelthar, a zvedl oči ke strážnému, který před ním poklekl.
„Dívka z žaláře. Na váš rozkaz ji přivádíme, pane.“
Král nepatrně přikývl a znovu se opřel o trůn.
Takže konečně.
V duchu si připomněl, že ji zavolal pouze proto, aby zjistil, co je vlastně zač. Chtěl vědět, proč se chová tak neobvykle a odkud se v ní bere ta drzost, se kterou si dovoluje odpovídat králi. Nic víc.
Rozhodně nehodlal připustit, že by ho zajímalo cokoli dalšího.
A už vůbec nehodlal přemýšlet nad tím, proč před několika dny vydal rozkaz, aby jí do žaláře poslali teplou deku a pořádné jídlo.
Ta vzpomínka mu okamžitě zkazila náladu ještě víc.
Proč to, u všech zatracených bohů, udělal?
Měl ji nechat hladovět. Měl ji nechat pocítit, že se vzepřela někomu, před kým se třásla celá říše. A místo toho se postaral o její pohodlí?
To vědomí ho tak rozlítilo, že sevřel opěrku trůnu tak silně, až pod jeho prsty zapraskal kámen.
Tohle se už nebude opakovat. Nikdy!
„Přiveďte ji.“
„Ano, můj králi.“ uklonil se strážný a rychle odběhl.
Kaelthar obrátil pohled ke dveřím.
Tentokrát si s tou malou čarodějnicí hodlal promluvit. A tentokrát jí hodlal velmi jasně vysvětlit, že jeho trpělivost má své hranice.
Pokud si snad myslela, že její drzost zůstane bez následků, čekalo ji nepříjemné překvapení.
