Jdi na obsah Jdi na menu
 


TAJEMSTVÍ WALDEROVE 2 ČÁST

Avril Ashbournová se zadívala z okna kočáru, který se pomalu blížil ke svému cíli.

V dálce už zahlédla mohutné věže hradu Walderove, tyčící se nad tmavým lesem. Černé kamenné zdi se ztrácely v mlze a vysoké věže se zařezávaly do zataženého nebe.

Avril přitiskla prsty k chladnému sklu.
Nevypadalo to jako domov. Spíš jako místo, kam člověk přijíždí, když už mu nezbývá jiná možnost.

Od otcovy smrti uběhly sotva tři týdny a stále se nedokázala zbavit pocitu, že se každé ráno probudí a uslyší jeho hlas za dveřmi pracovny.

Jenže byl mrtvý, a ona s Cassianem byli odkázáni na muže, kterého neviděli celé roky, a který ji už teď…díky Cassianovi, lezl pěkně na nervy.

Cassian totiž od chvíle, kdy se dozvěděl, že se budou stěhovat právě na Walderove, nemluvil o ničem jiném než o jeho pánovi…

To bylo stále…
Lord Walderove udělal tohle…
Lord Walderove porazil tamto…
Lord Walderove dokázal už v osmnácti letech vést vlastní vojsko…
Lord Walderove je nejlepší jezdec na severu…
Lord Walderove je nejlepší šermíř v království…
Lord Walderove se nebojí vůbec ničeho.

Avril měla pocit, že kdyby její bratr mohl, nechal by si jeho portrét pověsit nad postel.

„Víš, že to byl otcův nejlepší přítel?“ Řekl Cassian, s nosem přilepeným k oknu kočáru.

„Ano, Cassiane,“ zašklebila se Avril, „slyšela jsem to už asi padesátkrát.“

„A víš, že během války zachránil život nejméně třem velitelům?“

„To bylo dneska teprve třikrát.“

„Jen říkám, že budeme bydlet u skutečné legendy.“ Zašeptal Cassian nadšeně, aniž by se na svou sestru otočil.

Avril si povzdechla a opřela hlavu o stěnu kočáru.
Legenda. To slovo znělo krásně v příbězích, jenže legendy bývaly také nebezpečné.

A z nějakého důvodu měla nepříjemný pocit, že muž, za kterým právě míří, skrývá víc tajemství, než by si kdokoliv dokázal představit.

Venku se mezi stromy náhle mihnul stín tak rychle, že si Avril nebyla jistá, jestli ho skutečně zahlédla.

„Viděls to, Cassiane?“ Avril zamžourala do tmy, „Něco tam bylo.“

„Pravděpodobně jelen.“ Zašklebil se Cassian, ale tím si Avril nebyla tak jistá, protože jelena ještě nikdy neviděla pohybovat se tak rychle.

A právě v tu chvíli se před nimi vynořila obrovská železná brána s erbem Walderove. Dva vytesaní vlci stáli po jejích stranách jako kamenní strážci.
A když kočár zpomalil, Avril náhle pocítila zvláštní sevření v hrudi.

Brána se pomalu otevřela za doprovodu skřípění kovu a kočár vjel na nádvoří, kde se podkovy koní ozývaly na mokrých kamenech.

 Avril se od okna odvrátila, ale zvláštní pocit, který ji svíral okolo žaludku nezmizel. Naopak. Čím blíž byli, tím silnější byl.

Celý hrad na ni působil podivně tichým a pochmurným dojmem. Ne, jako sídlo jednoho z nejmocnějších šlechticů království.

Konečně kočár zastavil před širokým schodištěm vedoucích k hlavnímu vchodu.

Ještě, než stačil kočí seskočit ze svého místa, masivní dubové dveře se otevřely a ven vyšel starší muž.

Byl vysoký a štíhlý, a navzdory pokročilému věku držel záda dokonale rovně. Na sobě měl bezchybný černý kabát se stříbrnými knoflíky a bílé rukavice. Jeho šedivé vlasy byly pečlivě sčesané a ostře řezané vrásky v obličeji vypovídaly o desítkách let služby.

„Slečna Ashbournová. Mladý pane Ashbourne.“ uklonil se, „Vítejte na Walderove.“

Cassian vyskočil z kočáru tak rychle, že málem uklouzl na mokrých kamenech.
Avril ho následovala o poznání pomaleji.

„Jmenuji se Valtr,“ představil se starý muž, „Jsem majordomem tohoto sídla již čtyřicet let.“

„Těší mě, pane Valtře.“ Vyhrkl Cassian a okamžitě natáhl ruku, „Doufám, že lord Walderove je doma,“ vyhrkl, a ve starcových očích se na okamžik objevil pobavený záblesk.

Avril obrátil oči v sloup.
No jasně, co jiného, napadlo ji, a zatvářila se znechuceně.

„Věřím, že lord Walderove se s vámi setká ve správný čas, mladý pane.“ Odpověděl klidně majordomus a pokynul rukou ke vchodu.

Jeho odpověď byla zdvořilá, ale přesto v ní bylo něco, co Avril nedokázala vysvětlit.
Jako by nešlo o obyčejné zdržení, ale jako by na tom správném čase záleželo víc, než by mělo.

„Předpokládám, že jste po cestě unavení. Pokoje jsou připravené. Následujte mě.“

Valtr otevřel dveře dokořán a Avril vstoupila do sídla Walderove.

Než ji však těžké dveře oddělily od deštivého nádvoří, naposledy se ohlédla.
Na okraji lesa mezi stromy stála vysoká temná silueta…

A pak zmizela. Jako by tam nikdy nebyla.

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Portrét




Archiv

Kalendář
<< listopad / 2026 >>


Statistiky

Online: 10
Celkem: 515481
Měsíc: 22757
Den: 564