Když konečně kočár zastavil na nádvoří hradu Varathmor a Avery se rozhlédla kolem, srdce se jí rozbušilo jako na poplach.

Hrad vypadal přesně tak, jak si člověk představí místo, kam by se dobrovolně nikdy nevydal.
Byl vysoký, temný a působil, jako by se zvedal přímo ze skály. Jeho zdi byly černé a drsné, věže úzké a ostré jako hroty kopí.
Okna připomínala spíš štěrbiny a celé nádvoří bylo až nepříjemně tiché. Nic tu nepůsobilo přívětivě... ani světlo. Jako by se mu sem nechtělo.

Avery se zhluboka nadechla a když se otevřely dveře kočáru, opatrně vystoupila ven.

Před kočárem stálo srovnané služebnictvo, a všichni si ji prohlíželi s podivným výrazem na tváři.
Jako by přemýšleli o tom, proč zrovna ona se stala ženou jejich pána.

„Vítejte doma, paní." Řekl starší muž, který stál v popředí, „Já se jmenuji Maelor Varyn, a jsem zdejším správcem a osobním sluhou našeho pána."

Avery se ani neodvažovala hádat, jak může být starý. Měl dlouhé bílé vousy, které mu sahaly až na prsa, a na sobě cosi, co připomínalo livrej.

„Toto je moje žena Nymera, paní," pokračoval, a ukázal na starší dámu bodrých tvarů, „... a ode dneška vaše osobní služebná a vaše chůva."

Nymera vystoupila z řady a změřila si ji přísným a hodnotícím pohledem. Takovým, pod kterým by se každé jiné dívce udělalo mdlo, ne ale Avery.

„Takže byste mi jako moje nová chůva mohla říci, jak je možné, že se váš pán rozhodl, že se se mnou ožení, aniž by se vůbec obtěžoval se mě zeptat, jestli ho vůbec chci?" Vyhrkla Avery a všichni kolem udiveně zamrkali.
Dokonce to vypadalo, jako by se služebnictvo ustrašeně rozhlédlo, zda to neslyší.

„No ano..." odvětila Nymera klidně a znovu si ji přeměřila od hlavy až k patě, „Ale myslím, že na tom, co chceš ty, děvče, nezáleží. Je to pánova vůle a ta se plní bez otázek."

„Vůle?" Zamračila se Avery a rozhlédla se kolem, „Docela ráda bych si s ním o tom promluvila...ale jak se zdá...postrádá dobrého vychování." Vzdorovitě vystrčila bradu vpřed a nasadila uražený výraz.

Vlastně ji bylo fuk, že ji ani nepřišel přivítat, ale rozhodla se mu hned od začátku ukázat, koho si vlastně vzal.

Všechno služebnictvo najednou přestalo snad i strachy dýchat. Zůstali stát bez hnutí, a s pusou otevřenou do kořán, protože se ještě nestalo, aby si kdokoliv dovolil proti jejich pánovi, byť jen nevinnou poznámku.

Snad jen Maelor s Nymerou zůstali klidní...jen nedokázala určit, zda výraz jejich obličeje značí pobavení, nebo varování.

„Myslím, že není dobré, abyste se takto k pánovi vyjadřovala, paní," Řekl Maelor varovně, „Mohlo by se vám to vymstít. A pak...vaše setkání je naplánováno na večer."

„Naplánováno?" vyhrkla Avery nevěřícně. „Chcete říct, Maelore, že má můj manžel podrobný rozvrh?"

„Něco takového..." zamumlal Maelor potichu, jako by ho ta otázka zaskočila.

Avery si odfrkla a pohledem přejela všechna okna směřující na nádvoří. Byla si jistá, že ji odtamtud sleduje.
„V tom případě doufám, že mě s tím rozvrhem seznámí. Ráda bych totiž věděla... kdy můžu očekávat z jeho strany dvoření."

„D... dvoření?!" vyhrkl Maelor tak prudce, až mu přeskočil hlas. „Jak... jak to myslíte."

„Přesně tak, jak to říkám," odvětila klidně. „Jestli váš pán tak dbá na dodržování pravidel, tak já mám svoje. A jak je mi známo... svatbě vždy předchází část, kdy se muž ženě dvoří."