„Sakra...tady už jsem určitě byla." Zamumlala Avery, když zastavila u dalšího rozcestí spletitých chodeb Varathmoru.

Chtěla se jen trochu porozhlédnout po svém novém domově ještě před večeří, a teď tu bloudí už nejméně hodinu.

Opřela se o studenou kamennou zeď a nechala pohled sklouznout po dlouhé chodbě před sebou. Všechny vypadaly stejně... kamenné zdi, pochodně po stěnách a dveře, které nikam nevedly. A všude bylo téměř mrtvolné ticho, které jí nahánělo hrůzu.

„Tak kam teď?" povzdechla si a rozhlédla se kolem.
Po chodbách bylo spoustu trofejí po stěnách, podivných obrazů, brnění a zbraní, jaké nikdy neviděla.
Otočila se zpět, ale chodba za ní vypadala úplně stejně jako ta před ní.

„Tohle není normální," zamumlala a přitáhla si šaty blíž k tělu. Byly krásné, ale těžké a nepohodlné. A rozhodně nevhodné na bloudění po nekonečných chodbách Temného lorda.

„Nymera říkala, že se tu ztratí i služebnictvo," zamumlala si pro sebe a vydala se jednou z chodeb, „Ale já nejsem služebnictvo. Já jsem..." Slova ji zamrzla v ústech. Ocitla se totiž náhle tváří v tvář obrovskému vycpanému medvědovi.

„Proboha!" vyjekla a couvla o krok. Srdce jí poskočilo až do krku, než si uvědomila, že medvěd se nehýbe. Byl obrovský, chlupatý, s otevřenou tlamou a zuby, které by jí dokázaly utrhnout hlavu.

Udělala krok blíž a prsty přejela po jeho husté srsti. Byla tvrdá, suchá, nepříjemná... ale mrtvá.

„Dobře...ty mě nesežereš." Vydechla s úlevou, když si všimla, že celá chodba je plná vycpaných trofejí.
Medvěd. Vlk s vyceněnými tesáky. Liška, která vypadala, jako by se chystala skočit. Sova s roztaženými křídly. A něco, co připomínalo obrovského černého kance.

„Tohle je..." zastavila, a s údivem se rozhlédla kolem, „fascinující." Vydechla a zastavila se před poslední z trofejí.

Před ní stálo něco... co nedokázala zařadit. Zvíře? Muž? Bytost z legend?

Na první pohled to připomínalo trofej... další z mnoha, které lemovaly chodbu, ale tahle byla jiná. Mnohem jiná.

Bytost měla celé tělo černé, hladké, jako by bylo vytesané z obsidiánu. Na ramenou a po stranách hrudníku se mu leskly šupiny, ostré a tmavé, ale samotná hruď byla hladká, mužná a vypracovaná.

Dva dlouhé zahnuté rohy se táhly dozadu z jeho hlavy, jako zkroucené větve starého stromu. Za zády měl černá křídla, složená, ale i tak působila obrovsky... jako stín, který by dokázal zakrýt celou chodbu.

A jeho ruce byly lidské jen tvarem. Prsty končily ostrými černými drápy.
Ale nejvíc ji zarazila jeho tvář. Nebyla zvířecí, byla... lidská. Jen temnější a ostřejší. S kůží černou jako noc a očima, které se ve světle pochodní leskly zlatě.

Averyin pohled sklouzl níž... a uvědomila si, že bytost před ní není jen temná a majestátní, ale také zvláštně lidská v některých detailech.

Přes boky měl tmavý kilt, nebo spíš krátkou bojovou sukni, sahající jen k horní části stehen. Byla z těžké černé látky, zdobená kovovými sponami a pruhy, které připomínaly staré runy.

Avery si uvědomila, že kilt není ozdoba. Je to součást jeho podoby... něco mezi oděvem a zbrojí, praktické a temné.

Jeho nohy byly stejně černé jako zbytek těla. Silné, svalnaté a mužné. Na stehnech se mu leskly drobné šupiny, ale lýtka byla hladká a temná, jako vytesaná z kamene.

A pak si všimla jeho chodidel, nebyla lidská. Byla zakončená ostrými černými drápy, které se lehce dotýkaly kamenné podlahy. Každý dráp byl dlouhý a zahnutý a působil, jako by dokázal rozpárat kámen stejně snadno jako papír.

Averyin pohled sklouzl ještě níž... a tehdy si všimla ocasu. Byl dlouhý, silný, pokrytý stejnou černou kůží jako zbytek jeho těla. Jen na několika místech, hlavně u kořene a směrem ke špičce, se leskly tmavé šupiny, ostré a hladké, jako by byly součástí nějaké staré zbroje. Na konci se zužoval do ostré špičky, která vypadala, jako by dokázala prorazit kámen stejně snadno jako jeho drápy.

„Co jsi zač...?" zašeptala a přiblížila se o krok blíž.
Nemohla si prostě pomoci, ale ač ono zvíře bylo děsivé, majestátní a obrovské...zdálo se jí krásné.

Byl to muž? Zvíře? Nebo něco mezi?

Natáhla ruku... jen kousek, aby se dotkla jeho hrudi, a pak nevěřícně zalapala po dechu.

Jeho kůže byla horká a pod svými prsty ucítila, jak mu divoce bije srdce.