Aréna byla prázdná. Zůstali jen Prvotní bohové, ti nejstarší a nejmocnější z Aelinhallu.
Prach po dračích křídlech se ještě vznášel ve vzduchu jako dozvuk bouře a celé sídlo se ponořilo do ticha.

Asmodeus stál nehnutě na balkóně, a v jeho tváři nebyla jen zloba, ale čirá nenávist.

„To nedovolím!“ vydechl, a naštvaně uhodil svou holí do země, „Můj syn se mi postavil!“

„Varath má pravdu, Asmodee,“ pokusila se Nymera uklidnit svého muže, „Když Zemi zničíš, duše bez domova zaplaví podsvětí. A to není dobré ani pro tebe.“

„Varath!“ vyplivl Asmodeus a zpražil svou ženu pohledem, jaký Nymera znala moc dobře.
Pochopila, že Asmodeus nesnese nikoho, kdo je silnější než on. Ani svého syna.

„Zničím ho!“ vyplivl a znovu udeřil holí, „Uvalím na něj takovou kletbu, ze které se ani Bůh podsvětí nevykroutí!“

„Asmodee,“ vydechla Nymera zděšeně, „tohle neuděláš svému synovi.“

„Ty,“ procedil, s tváří zkřivenou nenávistí, „jsi poslední, kdo má právo mluvit.“

„Ať zkamení!“ zahřměl, a jeho hlas se roztříštil o stěny jako tisíc skleněných střepů.
„Ať jeho tělo ztuhne, ale jeho mysl zůstane živá. Ať slyší, vidí, cítí… ale nemůže se hnout. Ať trpí. Ať je mrtvý… a přesto živý.“

„To nemůžeš!“ vykřikla Ariadna a její oči se zalily slzami, „To je příliš kruté!“

„Varath je bůh podsvětí. Jeho temnota ho chrání. To se ti nepodaří!“ Vyplivl Tyrvann směrem k otci a objal Ariadnu okolo ramen.

„Zapomněli jste, že jsem Nejvyšší bůh?!“

„Ano, ale Varath je silnější!“ Raugnir vykročil o krok vpřed a jeho stín se natáhl po kamenné podlaze jako živý. V jeho očích se zaleskl osud, který se odmítal podřídit Asmodeově vůli.

„Co jsi to řekl?“ procedil Asmodeus a pomalu se k němu otočil.

„Řekl jsem pravdu,“ odpověděl Raugnir bez zaváhání. „Varath není jen tvůj syn. Je to Bůh podsvětí. Temnota, která tě převyšuje.“

Aelinhall se zachvěl. Vzduch ztěžkl, jako by se svět sám snažil ustoupit od dvou sil, které se chystaly střetnout.

„Raugnire…“ zašeptala Ariadna, ale on ji jen jemně odstrčil a jeho pohled zůstal upřený na Asmodea.

„Varathova temnota je starší než tvé světlo,“ pokračoval Raugnir. „A dokud ho chrání… tvá kletba se ho nedotkne!“

„Zapomněl jsi, kdo jsem?“ Zasmál se Asmodeus, „Já jsem Nejvyšší bůh! Já určuju, co je možné!“

„Ne!“ ozval se Tyrvann. Jeho hlas byl tichý, ale nesl se celou arénou jako zvuk padajícího kamene. „Ty nejsi nejvyšší. Jen sis to vždy myslel.“

Asmodeus ztuhl.

„Varathova temnota tě převyšuje, Asmodee,“ pronesla Nymera, „A ty to víš. Proto jsi se ho vždy bál.“

Asmodeus sevřel hůl tak silně, až se její kov prohnul.

„Mlč!“ zahřměl, až se balkóny otřásly. „Tentokrát vyhraju já!“

Světlo kolem něj se stáhlo do tenké, ostré nitky… jako jehla, která se chystala propíchnout samotný osud.

„Má kletba čeká,“ pokračoval, hlasem, který se nesl celým Aelinhallem. „Čeká, dokud Varathova temnota byť jen na okamžik neustoupí. Dokud jeho duše neotevře světlu první trhlinu.“

Nymera ztuhla. Ariadna zalapala po dechu a Raugnir sevřel pěsti.

Asmodeus zvedl hůl.

„A až se to stane…“ Jeho hlas se změnil v šepot, který byl děsivější než křik. „…světlo ho spoutá. A zkamení.“

Světelná nitka se rozzářila a vzduch se roztrhl. A kletba se zaryla do samotného osudu.

Aelinhall se ponořil do ticha.

„Ne!“ pronesl Tyrvann hlubokým hlasem plným moudrosti, „To nedovolíme! Kletba má trhlinu. Vidím ji.“

„Já ji také cítím,“ zašeptala Ariadna šťastně, „Láska… vždy si najde cestu.“

„A já ji dokážu přesměrovat,“ dodal Raugnir, „Ne zrušit… ale změnit.“

Asmodeus ztuhl a jeho světlo se stáhlo, jako by se samo bálo.

„Kletba se neaktivuje hned,“ pokračoval Tyrvann, „Čeká. Čeká na okamžik, kdy Varathova temnota poprvé ustoupí. A to se stane jen u jediné bytosti…“

„U té smrtelnice,“ zašeptala Ariadna překvapeně, „U dívky, kterou odnesl.“

„A až se jeho temnota ztiší… až se jeho duše poprvé dotkne světla… kletba udeří.“ Přikývl Raugnir.

Tyrvann se obrátil k oběma:

„Ale my ji dokážeme zvrátit. Nedokážeme ji zrušit…ale zařídit, aby byla zlomena. A to tak…až se ta dívka do Varatha zamiluje.“

A právě v tom okamžiku… jako by čekala na svou příležitost… se ozval smích. Hravenna vystoupila zpoza sloupu s planoucíma očima.

„Až se do něj zamiluje?“ zasmála se. „To je tak nudné.“ Ušklíbla se a dotkla se světelné nitky kletby. „Kletbu zlomí jen ta…která usedne na jeho kamenný falus!“

Ariadna vykřikla a Raugnir se vrhl vpřed… ale bylo pozdě.

Kletba byla dokončena. A Asmodeus se spokojeně usmál.

***

FALUS…PENIS